Článek
Rozměrná barokní freska s motivy trojúhelníkové kompozice Nejsvětější Trojice s Assumptou a anděly původně zdobila kupoli špitálního kostela Nanebevzetí Panny Marie v duchcovské zámecké zahradě. Barokní valdštejnský špitál byl v roce 1958 zbourán v souvislosti se zamýšlenou těžební činností.
Freska však byla zachráněna tím, že byla v roce 1956 po částech sejmuta novými, u nás doposud nevyzkoušenými metodami. Její fragment byl vystaven na výstavě v Miláně a v roce 1967 na světové výstavě EXPO v Montrealu.
V roce 1973 byla podle projektu prof. Ing. arch. Jana Sokola ve stylu nového brutalismu zahájena stavba výstavního pavilonu, do kterého byla v letech 1980 – 1982 cenná freska osazena. Pavilon, situovaný v příčné ose zámecké zahrady mezi duchcovským zámkem a parcelou, na které původně stál barokní špitál, byl v roce 1983 zpřístupněn pro veřejnost.
Pozvání na sympozium, které pořádala správa zámku Duchcov, přijali specialisté ze tří pracovišť Národního památkového ústavu, dále Českého vysokého učení technického v Praze, Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky a Vědeckotechnické společnosti pro sanace staveb a péči o památky.
Přítomní byli i posluchači Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a kompetentní pracovníci z místně příslušných výkonných orgánů památkové péče – z Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje a Odboru územního plánování a stavebního řádu – památkové péče Magistrátu města Teplice. Sympozium zahájila generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
Účastníci sympozia posoudili aktuální stav Reinerovy fresky a zabývali se perspektivou jejího uchování včetně koncepce obnovy. Pozornost byla věnována rovněž problematice stavební úpravy pavilonu za účelem stabilizace klimatu a zajištění optimálních klimatických podmínek pro uchování freskové výmalby. Odborníci na základě vzájemného dialogu doporučili další postup pro Národní památkový ústav, územní památkovou správu v Praze, která pavilon spravuje.
Úprava vzduchu v pavilonu přirozenou cestou nebo technologickými metodami a následné klimatologické měření má předcházet samotné rehabilitaci Reinerova díla. Podle účastníků sympozia „Reinerova freska nepřichází o značnou část své autenticity; Reinerův rukopis, malba i barevnost jsou čitelné. Fresku lze opětovně restaurovat do přijatelné podoby poté, co budou stabilizovány klimatické podmínky v budově pavilonu. Rehabilitace vzhledu fresky vyžaduje konzervační zajištění freskové výmalby, které musí předcházet dalším pracím.“
Součástí programu sympozia byla fyzická obhlídka Reinerovy fresky a budovy samotného pavilonu. Restaurátoři Petr Bareš a Jiří Brodský zavzpomínali na transfer Reinerovy fresky, na kterém se spolupodíleli.