Článek
Klášter byl založen jako malá stavba v souvislosti s vysvěcením šlechtické rodinné hrobky roku 1144, o čtyři roky později sem dorazilo dvanáct benediktýnských mnichů.
Svoji barokní podobu dostal v 18. století díky nápadům architekta Josepha Munggenasta, podílejícího se například na tváři věže klášterního kostela v Zwettlu, uměleckou složku obstaraly fresky Paula Trogera (v okolí výzdoba klášterů Geras, Melk, Zwettl, bazilika Maria-Dreieichen), dalším umělcem pak byl sochař a štukatér Franz Josef Holzinger - jeho bílých andělíčků zde je možno dohledat více než tisíc.
Prohlídka kláštera nabízí odkryté a zakonzervované zbytky starého kláštera, tzv. klášter pod klášterem, knihovnu, císařské schody a malby Trogerových žáků s tématem tance smrti v kryptě. Je zde i několik zahrad - od prostorné vstupní se sochami lidských ctností, po vnitřní obnovenou starou Zahradu stvoření s olivovníkem v jejím středu.
Nová klášterní zahrada, nazývaná Zahrada víry, byla vybudována na ploše tří hektarů v těsné blízkosti vstupu do areálu a parkoviště. Její koncepce má v leteckém pohledu tvar chrámu, kde centrální křesťanské náboženství je doplněno chronologicky starším judaismem a mnohem pozdějším islámem, ve východním traktu zahrady pak mají své místo náboženství východní, tedy hinduismus a buddhismus.
Propojení symbolizují cesty, spojující různě zpracované části zahrady. Centrálním bodem je pahorek, představující Golgotu, kde krom Krista doplňuje sousoší jeho matka Marie a učedník Jan. U paty kříže vyvěrá pramen, podobenství křtu a života, voda volně stéká po kaskádách k tomu určených schodů. Základem doplňků stromů a rostlin je přírodní materiál - kámen, dřevo a voda, ať již tryskající z fontán, tak v klidných plochách jezírek i v centrální studni.
Najdete zde tedy jak zmíněnou Golgotu, tak znaky jing a jang, z travin vyrostlé brány Jeruzaléma a další a další symboly daných náboženství. Zahradu i navštívilo vícero vrcholných zástupců rakouských nekřesťanských obcí, stejně jako mniši ze Srí Lanky. Nezbývá než doufat, že i v praxi bude v měřítku boje o nadvládu víry docházet k podobné toleranci.
Jelikož klášter se nachází nad řekou Kamp, nabízí se kromě prohlídky areálu, a to především milovníkům přírody, možnost podniknout cestu podle potoka Försterbach, stékajícího strmou roklí k soutoku s řekou.
Zanedlouho po vykročení na žlutou trasu od rozcestníku u kamenného sloupu s Pietou za zdí kláštera narazíte na stovky metrů se vinoucí pozůstatky starých kamenných valů, to vše za tichého šumění vody, větru v listoví a zpěvu ptactva v korunách stromů. Řeka vytváří jak klidné tůně, tak šumně proudí na své cestě k Dunaji (soutok má pod městem Krems).
Najít následnou odbočku k výhledu od zříceniny Ödes Schloss je díky pro našince nezvykle úspornému rakouskému značení prakticky nemožné, ideální je narazit na míst znalého a poptat se.
VIDEO: Zahrada víry a cestou k řece
Altenburg tedy má co nabídnout věřícím, hledajícím, zájemcům o historii a umění, stejně jako ticho přírody hledajícím turistům.