Článek
„To nebyla obyčejná krása. Jakmile někam vešla, vše ztichlo. Jako by lidi očarovala,” nechal se na její adresu slyšet režisér Otakar Vávra, který ji obsadil do hlavní ženské role ve filmech Panenství (1937), Dívka v modrém (1939), Maskovaná milenka (1940) a Turbina (1941).
Ludmila Babková (jak znělo její pravé jméno) se narodila 7. září 1914 v Praze. K filmu se dostala jako studentka konzervatoře už v roce 1931. Prosadila se hned po několika menších rolích, a i když byla donucena ze školy odejít (tehdy měli studenti zakázáno točit), kariéra herečky ji neminula. Mezinárodní úspěch filmu Barkarola (1935), v němž hrála titulní roli, však s sebou přinesl i její postupný pád.
Herečka, která ve třicátých letech minulého století působila v Německu, byla až příliš v dosahu nacistických pohlavárů. Nejenže se jim neubránila, ona se jim časem i znelíbila. Proč by ji tedy měli milovat v Československu, kde se vědělo o jejích "čajích o páté" s Adolfem Hitlerem stejně jako o jejím důvěrném vztahu s Josephem Goebbelsem. Přesto ještě po návratu do Prahy natočila filmy jako Ohnivé léto (1940), Paličova dcera (1941) nebo Za tichých nocí (1942).
Poté působila v Itálii, kde do konce druhé světové války natočila sedm snímků. Ve své době byla jednou z nejkrásnějších filmových hereček evropského formátu, zajímal se o ni dokonce Hollywood. Krásu a půvab si ostatně udržela do poměrně vysokého věku.
Kvůli obvinění ze spolupráce s nacisty se herečka dostala až do kriminálu, kde strávila osmnáct měsíců. Po emigraci z Československa (1948) příležitostně točila, ponejvíce s italskými filmovými tvůrci. Nechyběl mezi nimi ani proslulý režisér Federico Fellini, který ji obsadil do snímku Darmošlapové (1953). Poslední film natočila v roce 1957 ve Španělsku a jmenoval se Batalion stínu a spolu s ní se v něm objevil Rolf Wanka.
V šedesátých letech, kdy už žila v rakouském Salcburku, se věnovala divadlu. Účinkovala v desítce zájezdových inscenací (zahrála si například i titulní roli v Čapkově hře Věc Makropulos), které byly k vidění na jevištích v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Je zajímavé, že jedním z režisérů, s nimiž tehdy spolupracovala, byl režisér dnes kultovních inscenací a filmů Rainer Werner Fassbinder.
Vdaná byla dvakrát. Poprvé se provdala v roce 1947 za loutkáře Jana Kopeckého, s nímž emigrovala do zahraničí, podruhé za rakouského lékaře Kurta Lundwalla. Dohromady s ním žila v Salcburku více než pětadvacet let, ale vzali se až v roce 1969. Teprve až s ním se dočkala klidu a smíření s vlastní minulostí. Zemřela 27. října 2000, bylo jí šestaosmdesát let.
Vedle několika knih o ní vyšly i hereččiny memoáry, které nazvala Života sladké hořkosti. Letos o ní natočil režisér Filip Renč celovečerní film, který by měl mít premiéru začátkem příštího roku.