Článek
Slatina u Horažďovic je považována za jednu z nejstarších vsí kraje mezi Horažďovicemi a Blatnou, založena byla jako slovanská osada v polovině 12. století, a jak název napovídá, tak na podmáčené půdě.
Významným mezníkem byl vznik církevního dvora, majetku pražského kláštera sv. Jiří (ten byl založen již r. 973), a díky tomu zde i vyrostl první kostel v okolí, tehdy dřevěný, zasvěcený sv. Václavovi. Vzhledem k použitému stavebnímu materiálu byl snadným cílem paličských choutek Žižkových, který táhnuv opakovaně na Rabí - netuše, že tam přijde o oko, dopřál si roku 1421 to potěšení kostel vypálit, stejně jako spoustu dalších. Na místě kostela vznikla později zděná kaple sv. Václava, leč i tu nahradila po zbourání držitelem Lnářů menší zvonička. Více o historii ZDE.
Jednou z památek obce je synagoga a židovský hřbitov, připomínající existenci židovské obce, židé se zde počali usazovat od přelomu 17. a 18. století. Od roku 1691 byla Slatina majetkem rodu Kunášů, kteří dali Židům možnost se v obci usadit. Důvod nebyl až tak nezištný - chránění obyvatelé ghetta byli tehdy povinováni nemalou část svého výdělku odvádět šlechtici, který jim poskytoval ochranu. Z roku 1723 pochází listina o zřízení hřbitova pro Židy.
Dnes najdeme na hřbitově přes 170 náhrobků, vesměs starých, z nichž část je bělostně vápencová, jiné, prostěji vyvedené, pak jsou ze žuly. Místní rabín byl duchovním otcem pro rovný tucet vesnic, hřbitov však sloužil jako místo posledního odpočinku i vzdálenějším obcím.
Na konci 19. století byla vystavěna dřevěná synagoga, sloužící i jako škola. Dnes je budova restaurována, takže málokdy by tušil, že za dob budování socialistického zemědělství byl tento dnešní obytný objekt využíván i jako sklad hnojiva.
VIDEO: Obec, hřbitov
Cestou k hřbitovu oku neuniknou mohutné kamenné sluneční hodiny. Jejich 9 tun z nich činí nejtěžší sluneční hodiny u nás, byly vyhotoveny z neobvykle velkého a tvarovaného kusu kamene.
Naučná stezka Okolím Kadovského viklanu má jako první zastávku po necelém půl km skalní útvar zvaný Velký čertův náramek. Pochází z doby ledové, pověst zmiňuje pekelníka, s kterým se upsáním duše spřáhl chudý mládenec, toužící získat ruku své výše postavené milené. Její otec sňatek podmínil tím, že neperspektivní zeť mu do rána vyčistí pole od obrovských kamenů.
Jak tomu bývá, svoji roli zde hrálo zakokrhání kohouta, zde iniciované dívkou, která seznala, co jejímu milému hrozí. Předčasně probuzený kohout čertův úkol ukončil a on upustil držené kameny právě zde.
Jiná pověst pak čerta ponechává za úplatu duše sloužit jednomu ze dvou lakomých sedláků, vedoucích spor o hranici pole. Čert, nesoucí kameny z brdských lesů, aby navěky vymezily hranici, však část upustil - u Kadova tak ponechal známý viklan, další rozházel po poli a okolí. Sedlák byl ráno nalezen mrtev, odešel na věčnost, objímaje jeden z osudných kamenů.
VIDEO: Čertův náramek, hodiny
Ve Slatině měla chalupu Helena Růžičková, které místní vystavěli prostý žulový památníček, připomíná ji i poutač Slunce, seno, Slatina, i když pro mnohé to byla spíš Kachyňovská máma, pronášející „Na tragickej život já jsem pes“. Ten svůj završila právě zde.
