Článek
Jak už ze samotného názvu - Beatles a Mauglí - vyplývá, koncert měl dvě části, během nichž se Milan Svoboda představil ve dvou rolích, nejprve jako sólista na klavír a po pauze s dirigentskou taktovkou.
Na úvod tedy zaznělo deset písní legendárních Beatles ve Svobodově úpravě pro smyčce a jazzový klavír. Skladby jako In My Life, You Never Give Me Your Money, Honey Pie, Come Together a další odměnili posluchači potleskem, ten ovšem ještě zesílil poté, co přišly na řadu Hey Jude a Let It Be v doslova monumentálním provedení. Zvláštní pozornost (a to i vizuální) si navíc vysloužila Obladi Oblada, během níž všichni hráči na smyčcové nástroje odložili smyčce a souzněli s klavírem pouze pomocí prstů a strun.
Z Milana Svobody, který koncert v Pardubicích věnoval památce své maminky, sršela energie a radost z hudby. Obojí doslova rozdával na všechny strany, nejvíce samozřejmě směrem k posluchačům. „Velmi si vážím pozvání, protože na Pardubice mám osobní vazbu. Narodila se tu maminka, velká propagátorka české hudby. Osobně se znala s Josefem Sukem a celý život zasvětila klasické hudbě. Měla by velkou radost, že se dnes podařil takový večer,“ prozradil krátce po závěrečném potlesku vestoje.
Ještě předtím se ale v druhé části večera zhostil role dirigenta orchestrální svity Mauglí ze stejnojmenného baletu, který zkomponoval v roce 1996 podle knihy Rudyarda Kiplinga Kniha džunglí, a s úspěchem ji několik sezón uvádělo Národní divadlo v Praze.
Se vše vypovídající Svobodovou hudbou tak posluchači absolvovali okamžiky od zrození džungle přes pobyt Mauglího ve vlčí rodině až po jeho boj s nástrahami divoké přírody.
Když se pak prostřednictvím Pardubické komorní filharmonie pod vedením Milana Svobody Mauglí loučil se svými přáteli, bylo to i symbolické loučení vzácného hosta s Pardubicemi: „S orchestrem se mi tři dny krásně pracovalo, bylo to velmi tvůrčí, v plném porozumění a mám z výsledku velkou radost,“ doplnil téměř vzápětí koncertě v Sukově síni, kde si na podiu užil dvě ze svých profesí.
Na otázku, jak náročná je taková proměna během jednoho večera, zcela bez rozmýšlení a s úsměvem odpověděl: „Za léta muzikantské práce a praxe jsem přičichl k více profesím, a když mám možnost zúročit je v jednom večeru, tak to je moc prima. Když se vše podaří takto zkombinovat, a ukázalo se, že to jde, rád se takové příležitosti chopím.“
Co dodat? Byla to opravdu šťastná volba pardubických pozvat Milana Svobodu do cyklu Máme hosty. Šťastná nejen pro posluchače, ale zjevně také pro filharmoniky a hlavního protagonistu, protože i pro něho je prý takové pozvání vzácné a není na denním pořádku.
