Článek
Jiří Hrbek (1957) se řadu let věnuje dokumentární tvorbě – zejména tématům, která nachází v bezprostředním okolí. V želivském klášteře vznikl například jeho rozsáhlý soubor Premonstráti, v Ledči nad Sázavou pak fotografoval v místním stacionáři.
Souběžně se zabývá i jinými náměty. Na výstavě představuje reportážní snímky z divadelního či hudebního prostředí a inscenované portrétní fotografie – tyto dvě oblasti se prolínají a doplňují.
„Portréty zejména z uměleckého světa představují početné dílo, které doprovází Hrbkovu tvorbu bezmála třicet let. Postupně jej rozšiřuje o záběry výjimečných osobností převážně domácí scény. Soubor obsahuje fotografie muzikantů (Eva Turnová, Jan Spálený), fotografů a umělců (Jindřich Štreit, Olaf Hanel), spisovatelů (Benjamin Kuras, Jáchym Topol), ale také tváří z divadelního prostředí (Achab Heidler). Výstava zahrnuje snímky i několika zahraničních hudebníků, například Jeffreyho Marshalla či Larse Danielssona," představila výstavu kurátorka Jolana Havelková.
Fotografie Jiřího Hrbka se objevují v různých materiálech - katalogy, publikace, booklety hudebních alb. Které spolupráce si považuje nejvíc?
„Pro mě není vyznamenání publikování fotografie, ale že se snímek někomu líbí. Řeknu vám dva příběhy, které jsou pro mne pochvalou. Kdysi u mne byl výtvarník, o kterém vím, že jen tak něco nepochválí, a když se mu něco nelíbí, tak mlčí. Bavili jsme se a on chtěl vidět mé fotografie. Vytáhl jsem zpoza skříně založený soubor Premonstráti, který vznikal v želivském klášteře. Tehdy mi řekl, že si nikdy nemyslel, že se dá živá fotografie zaznamenat tak, aby měla kompozici přesně takovou, jakou ten obraz potřebuje. Následně mi sám od sebe zařídil výstavu v galerii Paderewski v Karlových Varech.
Bylo také moc příjemné, když za mnou přišla jedna paní po vernisáži a řekla mi: „Nikdy jsem si nemyslela, že někdy uslyším z fotografie muziku. A vám se to povedlo!"
Pochopitelně mě ohromně potěšilo, když jsem připravoval se známým bluesovým hudebníkem Janem Spáleným booklety jeho hudebních alb. Vzniklo to náhodou. V té době jsme se ještě moc neznali, ale byl jsem několikrát na jeho koncertech a dal mu nějaké fotografie. On mi po měsíci zavolal a nabídl mi práci na prvním bookletu alba Panenko skákavá (2012). Asi se mi snímky povedly, protože v roce 2016 přišla nabídka fotografovat pro druhé album Terčino milé údolí a v roce 2018 pro třetí album Nemůžu popadnout tvůj dech," popsal Hrbek.
Jak vznikaly jeho dokumentární soubory například Premonstráti? „Fotografie je pro mě způsob komunikace a poznávání okolního světa. Co se týká mých dřívějších dokumentárních cyklů – to je pro mě možnost, jak se blíže dostat k danému tématu a více mu porozumět. Například soubor Premonstráti, o mniších z kláštera v Želivě, vznikl po odchodu mého kamaráda do tohoto řádu. A to ve mně, nekatolíkovi, vyvolalo řadu otázek, na které jsem si chtěl odpovědět. Nejlepším řešení bylo začít tam fotografovat," vysvětlil Hrbek.
