Článek
Lákalo nás, že k národní kulturní památce se váží zajímavé pověsti, hrad mj. navštívil i básník Karel Hynek Mácha.
Modrá turistická trasa nás vedla nejdříve městem, poté lesní udržovanou cestou na Holý vrch v nadmořské výšce 378 metrů. Od tohoto místa se cesta začíná svažovat - nejprve k rozcestí pod vrchem a pak už přímo pod hrad. Cestou dolů se naskýtá krásný výhled na hrad ukrytý v lese na protilehlém svahu - zejména těsně před prudkým klesáním k silnici a rozcestí k hradu. Zde si na informačních panelech můžeme přečíst o historii zříceniny a vyrazit do svahu na ostroh nad řekou Sázavou, kde se nalézají její zbytky.
Hrad byl založen kolem roku 1340, první zmínka pochází z roku 1342 za Oldřicha z Valdeka. Dne 18. května 1450 byl, jakožto majetek Kuneše z Dubé, stoupence Strakonické jednoty, oblehnut vojsky Poděbradské jednoty pod velením Jiřího z Poděbrad a padl o pět dní později.
Roku 1467 byl hrad opětovně obsazen Jiřím z Poděbrad během válek s Jednotou zelenohorskou a rozbořen. A od této doby chátrá. Původní název zněl Kostelec, po rozboření a chátrání se změnil na dnešní Zbořený Kostelec. Mezi jeho majiteli nalézáme také Karla IV. - bylo tomu tak v roce 1356, leč jen krátkodobě.
Od historie k současnosti. Prudkým svahem šplháme až k jedné z hradních bran s padacím mostem, který zde již samozřejmě není, ale zůstaly z něj obě části na okrajích příkopu. Pokračujeme dále a po zarostlých pěšinách se dostáváme až bývalého paláce s pozůstatky obvodových zdí. Vše je porostlé keři, na vrcholcích stěn lze spatřit i malé stromky.
Každého návštěvníka okamžitě zaujme nádherný výhled na Sázavu. Celý komplex byl původně velice rozsáhlý, zbytky středověkého hradu můžeme nalézt i dole kousek od řeky, kde byla předsunutá věžní hláska. V 19. století si toto místo oblíbil také K. H. Mácha - hrad namaloval a nedaleko v Týnci žila Márinka Štichová, jež básníka inspirovala k napsání povídky Márinka.
K hradu se váží i pověsti o princezně na hradě, kterou měla být dcera posledního byzantského císaře Alena Paleologovna - byla tu prý vězněna a osvobozena synem Jiřího z Poděbrad Viktorínem. Další pověst se váže k nenaplněné lásce dvou mladých lidí rozdílného společenského postavení. Vinař, který na svazích pod hradem pěstoval vinnou révu, se zamiloval do nevěsty synovce hradního pána a láska byla opětována. To však ženich neunesl a milence své nastávající probodl nožem přímo před zraky své nevěsty. Ta zde v hrůze upustila šátek, jenž se zachytil na révě. A na tomto místě pak již nikdy nic nevyrostlo.
