Článek
Ve vinařském kraji směrem po toku Dunaje se na 347,6 metrů vysokém kopci zvaném Schlossberg nachází volně přístupná zřícenina hradu Winzer, též nazývaného Oberwinzer (Winzer, toť po česku značí vinař, pěstitel vína).
Historie vinařství v této lokalitě má již dávné kořeny, a to konkrétně již od roku 1005. Krátce poté, tedy roku 1009, bavorský vévoda daroval toto místo biskupovi z Bambergu a tak v 11. století byl zde k ochraně území vystaven hrad nazývaný Winzerer.
K roku 1190 je zde zmiňováno držení císařského léna, v letech 1230 až 1324 byl hrad v držení rytířského rodu, který s posledním uvedeným datem vyhynul. Od roku 1324 do roku 1558 hrad byl majetkem pánů z Puchbergu a v letech 1558 - 1603 pak byl ve vlastnictví pánů ze Schwarzenbergu. Mocný a bohatý rytíř Otto Heinrich von Schwarzenberg inicioval rozšíření hradu. Po roce 1603 se majetek stal vlastnictvím Bavorska.
Tragický byl pro hrad 1. listopad roku 1744, kdy byl během rakouské války o nástupnictví, vypuknuvší po smrti císaře Karla VI., pobořen vojskem Franze Freiherra von der Trencka – velitele pandurů, jehož osudy jednak nastínil film Pandur Trenck, a který je spjat s brněnským Špilberkem. Zde v roce 1749 zemřel na nemoc v době, kdy zde vykonával doživotní trest odnětí svobody, darovaný mu jako milost Marií Terezií namísto původního trestu smrti.
Později, ve století devatenáctém, král Ludvík I. prohlásil ruiny hradu Winzer národní kulturní památkou. Z hradu jsou jeho obloukovými okny dobře vidět nedaleké kláštery - jižně je to Osterhofen se sv. Margarethou a západně sv. Mauritius.
Od vysvěcení v roce 1004 sloužil klášter sv. Margarethy jako vzdělávací zařízení, od roku 1138 je vedený jako premonstrátský, a to až do roku 1783, kdy byla jejich komunita rozpuštěna papežským dekretem.
Dnes v objektu působí příslušníci Kongregace Ježíšovy, jejímž posláním je především výchova a vzdělávání dívek, a tak je zde umístěna i střední škola pro dívky a specializovaná škola pro ekonomiku a sociální služby.
Tamní Asam basilika je jeden z nejkrásnějších pozdně barokních kostelů v Bavorsku. Na jeho úchvatné podobě se podíleli tři velcí mistři té doby, kteří zde v letech 1727 - 1735 zanechali známky svého uměleckého rukopisu: architekt Johann Michael Fischer a bratři Kosmas Damian Asam a Egid Quirin. Rovných 22 metrů vysoký prostor je plný barevných fresek, bohaté sochařské výzdoby, kombinací bělostného štuku i zlata, hry barev mramoru, světla a tajemných stínů.
Vrcholné barokní dílo s drobnými renesančními doteky ukrývá ve své výzdobě kromě náboženských motivů i odlehčené hříčky - jsou to například sochy, pojmenované podle grimmovských pohádkových postav, sourozenců Jeníčka a Mařenky, které je možno nechat hledat nejen děti (jejich vyobrazení stejně jako návod k dohledání následných kuriozit na webu kostela), malé tajemství, ukrývající rok dokončení štukové výzdoby, vyobrazení dobových hracích karet na jedné z fresek, nebo postava s brýlemi na fresce zpodobňující výjev ze života zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta, kdy tyto ještě pochopitelně nebyly známy.
