Článek
„Máme dva dny na to, abychom se naučili hebrejsky. To je levou zadní, ale přece jenom je to časová garda,” vtipkuje hned na úvod hebreista a jeho smysl pro komiku je zřejmý.
Asi pět desítek posluchačů se vrtí na židličkách a očima kloužou mezi Achabem a nástropními malbami, kterými je holešovská synagoga vyhlášená. Líbí se i učiteli, protože když mu při vysvětlování nestačí papírová tabule, vyskočí na lavici a prstem ukazuje na strop.
„Dvakrát si ten text přečti a teprve potom zkoumej, co je v něm,” zdůrazňuje opakovaně a vstyčí prst. O pár minut později dramaticky, přesto s humorem dodává, že by dnes rád zvládl přivlastňování hebrejštiny, hledání kořenů a možná jednotné a množné číslo obou rodů.
„Pojedeme přesně tak, jak se kdysi učívalo u židů,” podotkne jakoby na uklidněnou, ale mě to klidu nepřidá. Haidler kreslí jeden znak za druhým, tančí kolem tabule, vysvětluje, diskutuje s frekventanty a vzápětí na to pro osvěžení atmosféry přikazuje diktát. Smějící se řady na židličkách rozděluje jako ve škola na skupinu A a B.
Je to kurz i show. Achab Hailer však stíhá obojí. Přiblížit nám, že hebrejština se skládá ze znaků, že stojí na souhláskách a že samohlásky se píší pod a nad znaky...
Není snadné s ním držet krok. Ale vůbec to nevadí. Všichni tady víme, že tenhle kurz nás hebrejsky nenaučí, ale určitě nás obohatí o příjemný letní zážitek v mimořádných prostorách jedné z nejstarších synagog v Česku.
Interiér holešovské synagogy.
Interiér a kouzlo holešovské synagogy.