Článek
Zhruba deset kilometrů od města Apt se na ploše přesahující 30 hektarů rozkládá krajina, jedněm připomínající krajinu měsíční (až na ty hřejivé barvy), jiným zase skalní útvary vzdáleného zaoceánského Colorada.
Tyto bývalé lomy na těžbu okru zažily svoji slávu ekonomické prosperity od konce 17. století po polovinu století dvacátého, kdy barevnou rudu, pro uchování barev následně vypalovanou, nahradila syntetická barviva, obdobně jako u nás se století plastů podepsalo nejen na změně šatníku, kdy ti movitější si v Tuzexu mohli pořídit namísto staromódních bavlněných košile bělostně bílé z prohnilého amerického nylonu, zatímco většina lačně sáhla po laciných (nejen cenou) dederonkách od nechybujících soudruhů z NDR.
Tuto jedinečnou a působivou lokalitu spravuje soukromé sdružení vlastníků a dobrovolných pomocníků, přístup je jen z rozsáhlého parkoviště u Rustrelu. Rozhodně je přísný zákaz parkovat na úzké silnici, lemující Colorado de Rustrel ze severu, tato pohodlnost by se podstatně prodražila, proto pro bezplatný vstup s eliminací vysoké pokuty je nutno uhradit poplatek za parkování (při obou našich návštěvách vždy službu konal velmi nerudný, ač v místech rudou plných dlící chlápek). Za osobní auto je to 5 €, motorka přijde na 2 € a za 8 € můžete piknikovat a tábořit zde celý den, parkoviště slouží i jako kemp.
Lomy prochází několik tras turistických stezek, zavedou vás k rozličným zastávkám v členité krajině, jako jsou např. cirque de Barriès, cirque de Bouvène, tunely, jeskyně, průchody masivem, dekantační kádě, strmé komíny, či tzv. saharská poušť v místě, kde okr je takřka bělostný.
Nejdelší pětikilometrová trasa je na dobré tři hodiny, kratší na 2 hodiny a ta nejméně náročná něco přes hodinu. Pro plné pokochání se sytě oranžovými pískovcovými útvary, kontrastujícími s porostem lesa, je nutno počítat i s případným vstoupáním do vrchu, což v žhavých dnech nemusí být až taková slast, odměnou však je pohled na nejpůsobivější partie Colorada z výšky.
Dalším místem, pevně spjatým s těžbou okru, je na vrchu mezi pohořím Luberon a Vaucluse ležící městečko Roussillon, kde kromě zastavení u barevných fasád domů lze rovněž projít stezku Sentier des ocres, přibližně hodinovou procházku bývalým okrovým lomem.
Rudé barvy fasád města jsou pochopitelně výsledkem použití místní cenné suroviny, kterou již za středověku dopravovaly oslí karavany do přístavu Marseille, vedla tudy tedy obdoba naší Zlaté stezky, po které se dopravovala bělostná sůl od moře k nám, zatímco zde proudila zlatavá ruda opačným směrem.
Kdo nedbá na stroze doložitelná fakta, tomu je určena legenda o příčině narudlého barevného pojetí omítek - to mělo být zapříčiněno krví nebohé (a tak trochu nevěrné) manželky Raymonda z Avignonu, která se vrhla smrti vstříc ze skály, nemohouc se smířit s tím, že její choť zbavil života jejího milence. Zde se opět nabízí paralela s domácím prostředím, a to s pověstí o Červené Lhotě.
Komu nestačí k plnému uspokojení padesát odstínů šedi, ten dozajista ocení prolínání variací žluté, zlaté, nahnědlé a červené v uvedených, nedaleko sebe ležících místech jinak především s vůní a barvami levandule spjaté Provence.
