Článek
Oslava hrdinství válečných veteránů a připomenutí konce 1. světové války. To je 11. listopad. Tento den byl vybrán symbolicky, neboť 11. listopadu 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.
Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres.
PhDr. Eduard Stehlík krátce pohovořil o prvních českých veteránech, legionářích z 1. světové války, ale nezapomněl zmínit ani současné účastníky zahraničních misí v Bosně, Iráku, Afghánistánu či Africe. Postěžoval si, jak se ho dotýká pokřivený názor na novodobé české veterány, které mnozí nazývají žoldáky, a na armádu České republiky.
V této souvislosti zmínil i pojmy jako kyberválka, tedy válka vedená prostřednictvím počítačových sítí, která už dávno nepatří jen do sci-fi. Podle článku 5 Severoatlantické smlouvy je Česká republika ve válce již od roku 2001. „Že si toho obyvatelé dosud nevšimli, je znakem toho, že svou práci děláme dobře,“ dodal.
Beseda byla věnována knize Lidice - Příběh české vsi, která je považována za jedno z nejlepších děl vydaných na toto téma. Impuls k jejímu napsání vzešel od M. Tělupilové, bývalé ředitelky Památníku Lidice, po zhlédnutí výstavy Atentát - Operace Anthropoid 1941-1942 v Armádním muzeu v Praze. Kniha je unikátním vylíčením běžného života lidických rodin v době před tragickou událostí.
Díky různým dokumentům, fotografiím, ústřižkům nalezeným v rodinách příbuzných se povedlo vytvořit reálný a silný odkaz. Eduard Stehlík vyvrací na základě různých svědectví zažité zprávy, například počtu přeživších lidických dětí. Překvapivě souhlasí s tradovanými legendami, například o prokletí vsi zatčenou židovkou. Opět vše dokládá zápisy z archivu a policejními hlášeními. Autor připomněl, že hrůza a zlo nejsou záležitostí minulosti a překvapivě často se kolem nás „právě odehrávají podobné Lidice“.
Bývalý zástupce ředitele Vojenského historického ústavu a první náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů byl poté zasypán dotazy z publika. Týkaly se nejen Lidic, kterých je Stehlík čestným občanem, ale také jeho názorů na konkrétní situace.
Beseda vznikla za finanční podpory kulturní komise rady města Kladna.
