Článek
Rodák z Ivančic u Brna, kde se narodil 9. října 1929, se vyučil nástrojářem a teprve až potom zkusil štěstí na brněnské JAMU. Už od raného mládí se chtěl stát hercem, ale na přání otce se musel nejdřív vyučit řemeslu.
Po absolutoriu JAMU v roce 1953 byl v angažmá ve Vesnickém divadle, odkud potom přešel do Divadla E. F. Buriana (které se ovšem tehdy jmenovalo Armádní umělecké divadlo), ale ani tam nezůstal dlouho. V roce 1958 se stal členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov a na jevišti jen příležitostně hostoval, například v Divadle S. K. Neumanna nebo v Divadle Za branou.
Na stříbrném plátně debutoval jako jeden z komparzistů na stavbě mládeže ve snímku Velká příležitost (1949), následovaly malé roličky, ale už tehdy na sebe upozornil svou přirozenou komediálností a mimořádným citem pro komiku.
Herecky vděčných příležitostí se dočkal od režiséra Karla Kachyni, který ho obsadil do filmu Tenkrát o Vánocích (1958), Král Šumavy (1959) a Práče (1960), později také od Františka Vláčila, který mu svěřil postavu mnicha Bernarda v Markétě Lazarové (1967).
Už tehdy ale převládaly komediální postavy, ať už to byl jeho Pavel v Hlavní výhře (1959), barman v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), okrskář v Bílé paní (1965), záložák Pacovský ve Formanově snímku Lásky jedné plavovlásky (1965) nebo Bloom v crazy komedii Panem, vy jste vdova! (1970).
Diváci si ho však pamatují také z filmů Až přijde kocour (1963), Kdo chce zabít Jessii (1966), Lidé z maringotek (1966), Spalovač mrtvol (1968), Všichni dobří rodáci (1968), Dívka na koštěti (1971), Zlatá svatba (1972), Tři oříšky pro Popelku (1973), Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974), Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975), Můj brácha má prima bráchu (1975), Což takhle dát si špenát (1977), Jen ho nechte, ať se bojí (1978), Lásky mezi kapkami deště (1979) nebo Když rozvod, tak rozvod (1982).
Mimořádně zajímavé příležitosti, v nichž mohl uplatnit svůj široký herecký rejstřík, mu poskytla televize. Vedle dramatických postav ve filmech Ikarův pád (1977) nebo Tažní ptáci (1983) se mnohým jistě vybaví i Zlatí úhoři (1979) stejně jako jeho komediální role, které měl v inscenacích Lucerna (1967), Bohouš (1968) nebo Kam slunce nechodí (1971).
Objevil se také v seriálech Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Nemocnice na kraji města (1977), Žena za pultem (1977), Arabela (1979), Návštěvníci (1983) a Létající Čestmír (1984).
Vedle toho se osvědčil také jako vypravěč a průvodce televizních Silvestrů či povídkového cyklu Bakaláři, ale stejně tak zaujal jako protagonista řady komediálních scének.
Díky nedobrému zdravotnímu stavu zemřel příliš brzo - 29. května 1988, nebylo mu ani 59 let. Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý, dohromady měl dva syny a dvě dcery.