Článek
Například podnikatelé a farmáři z chudého horského regionu na jihozápadě Gruzie nemají dostatek znalostí o plánování a řízení byznysu, proto často nedokáží uspět na místním trhu.
Charita Česká republika v Gruzii dlouhodobě podporuje sektor zdravotnictví, vzdělávání, sociální péče, zemědělství i tradiční způsoby obživy, věnuje se inkluzi, rozvoji horských oblastí a venkova. Bylo zde třeba zvýšit povědomí o vhodných postupech při využívání zemědělské půdy, podpořit rozvoj turismu, a především se zaměřit na udržitelnou strategii rozvoje, vedoucí k vytvoření nových pracovních míst, tedy i k zvýšení příjmu domácností a ve výsledku k snížení odlivu obyvatel z regionu.
Držitel prestižní fotografické ceny, Stanislav Krupař, vystudoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, pracoval jako vychovatel v pasťáku, učil ve zvláštní škole, myl okna, prodával vánoční stromky, nebo nádeničil v Anglii. V roce 2011 se stal vítězem 17. ročníku soutěže Czech Press Photo se snímkem z nepokojů na Šluknovsku. V září 2013 byl, jako jeden z posledních zahraničních reportérů, v syrském Aleppu. Na jaře 2014 podnikl pokus o cestu se syrskými uprchlíky z Egypta do Evropy. V současné době pracuje Stanislav Krupař jako volný fotograf specializující se na reportáž a dokument. Práce Charity Česká republika v Gruzii ho zaujala natolik, že se rozhodl a vyjel na místa, kde pomáhá.
„S fotografováním rozvojových projektů Charity Česká republika v Gruzii jsem začal od západu, vysoko v horách v městečku Chulo. Hned první večer, 12. září, stál za to. V dýchavičné dacii jsme se se škrábali kaňonem řeky Adžarisckali výš a výš, silnice se měnila v silničku a silnička v uzoučkou stezku v příkrém svahu. Slunce už zapadlo, když jsme dorazili na paseku za domkem. Okolo pár krav, padesátník Roman Šantadze přelezl plot a odpojil ostnatý drát od zdroje proudu. To proti medvědům. Roman je totiž včelař a Charita Česká republika mu pomohla asi s deseti úly a také s medometem. Tak jako spousta jeho sousedů, je i Roman umírněný muslim, tato část Gruzie totiž bývala pod nadvládou Otomanské říše. Žádná přikázání nám ale nezabránila v tom, abychom pak společně do noci v jeho domě neseděli u stolu plného kavkazských dobrot, připíjeli si s vděčností na zdraví všech Čechů a vymýšleli, pod jakou značkou by měl vlastně Roman ten med prodávat. Roman totiž doufá, že právě med by mohl jeho i celou jeho rodinu v tomto kraji, kde o práci nezavadíš, brzy živit.“