Článek
V pondělí 2. prosince probíhala před budovou Studijních a vědecké knihovny Plzeňského kraje ve Smetanových sadech instalace panelů, na kterých je hlavním hrdinou Josef Spejbl.
Holá hlava, odstávající uši, frak, dřeváky a bílé rukavičky patří mezi poznávací znamení, kterými si tato dřevěná postavička postupně vydobyla nesmrtelnou popularitu.
Spejbl, který se „narodil“ v Plzni v sezóně 1919-1920, zpočátku dosahoval výšky 55 cm a vážil 1,6 kg. Jak vtipně uvádí úvodní panel výstavy, prodělal také několik plastických operací.
Spejbl měl dva otce. Prvním byl Josef Skupa (1892-1957), středoškolský profesor kreslení, výtvarník, režisér, technik, muzikant a zpěvák, zvukař, organizátor a vynikající herec v poloprofesionálním Loutkovém divadle Feriálních osad a poté ve vlastním profesionálním Plzeňském loutkovém divadle profesora J. Skupy. Druhým otcem pak byl truhlář a řezbář Karel Nosek (1850-1933). A matka? Tak ta je neznámá.
„Chtěl jsem vymyslet typ takový, který by nebyl nikým ze společenských tříd, ale jakýmsi extraktem všech. Aby byl výtažkem všeho ze všech, aby se v něm shrnovaly všechny směšnosti a slabosti všech lidí. Měl býti postaven jako protiváha ke Kašpárkovi, šlo mi o dialogy a situace, kde by ze zdánlivě povrchních psin vylézalo cosi podvědomě nabádavého, odsuzujícího i ironizujícího… Je to Spejbl, souhrn slabostí a směšností lidských,“ uvedl Josef Skupa v programové brožuře Plzeňského loutkového divadla (1931).
Poprvé se zřejmě Spejblovo jméno objevilo na plakátu k divadelnímu představení Dračí nevěsta, která měla přídavek s názvem Kašpárek a Spejbl (26. října 1921). V časopise Loutkař pak bylo poprvé uvedeno v ročníku 1922-1923.
„Jaké popularitě se v Plzni těší Spejbl, jest vidno z toho, že v plzeňských obchodech se objevily bonbony proti kašli a chrapotu zvané Spejblovky,“ cituje výstava z časopisu Loutkař (1926-1927).
Spejbl navštívil 34 zemí 4 kontinentů a jeho jazyková vybavenost je univerzální - zatím zvládl více než 20 jazyků.
Výstava potrvá do 31. ledna 2020.
