Článek
Cesta z Paříže rychlovlakem TGV na jih Francie začíná na nádraží Gare de Lyon. Byť je to jedno z nádraží v centru Paříže, tak se nezmenšuje, ale naopak rozšiřuje a modernizuje. Budují se podzemní garáže, nové příchozí haly jsou plné obchodů a historicky cenné architektonické či umělecké artefakty se restaurují.
Modernizace Gare de Lyon by mohla být poučením pro naše radní, kteří si nevědí rady s leckterým nádražím. Ale pokud postrádají vizi o tom, co všechno v budoucnu může jezdit na kolejích, je lépe nepodnikat nic. Přes nesmyslné developerské projekty už vlak nepojede…
Na nádraží procházíme dvojí kontrolou jízdenek a jako na letišti i zavazadel. Jízdenka nás přesně nasměruje na místo, kde zastaví náš vagon. Rezervované místo se stolkem je sice již obsazeno, ale to si Frantící někdy zkouší polepšit. S omluvou a úsměvem ale místo opouští.
Rozjezd vlaku je prakticky neslyšný. V nezvyklém tichu se po chvíli v amplionu představí stevardka jménem a nabízí služby - různé přehrávače, osvěžení u baru … Sedíme v zóně klidu, kde se může hovořit jen šeptem. Stejně jen se zájmem pročítáme informace o TGV.
Za povšimnutí stojí několik provozních a technický dat. TGV je v provozu již 40 let, první rychlostní rekord z roku 1972 byl 318 km/h, poslední 574 km/h v roce 2007. Vlak tvoří dvě soupravy každá s hnací jednotkou. Vagony jsou tak pospojovány, že mají vždy jeden společný podvozek. Prý se tím ušetřil prostor a zlepšila aerodynamika vlaku.
První vlaky TGV byly poháněny plynovými turbínami. Ropná krize v sedmdesátých létech a orientace Francie na jadernou energetiku přinutila dráhy využívat poměrně levnou elektrickou energii. Sítě TGV se rozrostly a propojují se s okolními zeměmi. Všechny železniční trasy vlaků TGV jsou oploceny.
Vadou na kráse našeho TGV jsou nečistá okna, přesněji řečeno nočním deštěm špatně umytá. Z fotografování nic nebude. Škoda, scenérie francouzského venkova nabízí nezvyklou podívanou. Je patrné, že trasy TGV se jaksi nečekaně zařízly do venkovské krajiny a obnažily ji.
Někde nekonečné lány polí a luk, jinde malá políčka, místo mezí husté remízky a kolem vesnic stáda dobytka. Taková ladovská vesnická pohoda. A co je typické - každý sedlák má alespoň jeden pozemek zalesněný. Impresi násobí pestré podzimní barvy.
TGV se nepozorovaně přiblížil k Lyonu a tiše projížděl předměstím.To jsem již dočítal druhou brožůrku - o naší cílové stanici. Lyon prý má hodně společných znaků s Prahou. Ale o tom někdy příště.
