Článek
Cesta z Třeboně pro turisty začíná na hrázi rybníka Svět, kde je i rozcestník několika z desítky naučných stezek CHKO Třeboňsko. NS Kolem Světa zavede zakrátko k honosné Schwarzenberské knížecí hrobce, kam možno po ní odskočit a navrátit se k trase pojmenované Okolo Třeboně, a to ne proto, že pásti se tam koně viděti je zaručeno.
Její celková délka je 39 km, pokud tedy bude cílem brzké setkání s Vdovci a Ženichem, třeba vybrat směr přes kapli sv. Víta a rybník Vítek, který jen velmi těsně sousedí s Rožmberkem, vznikl totiž v letech 1879 - 1880 oddělením od mohutného Rožmberka.
Přes něj vede cesta po historickém kamenném mostě, známému třeba z pohádky Sůl nad zlato jako místo, kde pan král v hněvu sypal do vody zásoby soli, jako by neznal význam a důvod šumavské Zlaté stezky. Most pochází z roku 1781 a je dílem Josefa Rosenauea, stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu. Původně byl součástí silnice mezi Třeboní a Starou Hlínou, poblíž níž přes Lužnici vede druhý, delší i minimálně přes něj odbočujícím vozidlům sloužící most.
Právě mezi obcemi Stará Hlína a Stříbřec se nachází rezervace Rybníky u Vitmanova, charakteristická nejen stavem brzkým i zaniklým manželským inspirovanými jmény rybníků, ale především spoustou ostrůvků v jejich vodní ploše, ideálních právě třeba pro hnízdění kormoránů.
Rybník Ženich, jak vidno na informační tabuli na leteckém snímku u hráze Nového Vdovce, je jednak naprosto odlišný svým neobvykle naprosto pravidelným obdélníkovým tvarem, a tyto jedinečně ze všech čtyř stran ho spojitě obklopující hráze díky celkové délce 3,5 kilometru mu u nás zaručují prvenství coby rybníku s nejdelší hrází. Trasa není určena jen nemotorizovaným, silnice vede přímo po hrázi obou Vdovců, místy lemované prastarými duby, stejně je z ní možno sledovat sousední Vyšehrad a Stolec.
Co tichá voda zpívá pod křídly kormoránů, se můžete přesvědčit pochopitelně nejznatelněji v hnízdním období těchto vodních opeřenců, ale i s podzimem se pokochat siluetou jejich těla, ladně plujícího v odrazu barevného listí, není rozhodně zážitek, který by nestál za návštěvu tohoto klidného kraje. Možno je zde, stejně jako na Nadějovských rybnících, spatřit orla mořského, ledňáčka nebo vydru, o velikém štěstí se dá mluvit v případě setkání s občas se zatoulavším losem evropským.
Od lesního parkoviště u Stříbřeckého mostu vede zhruba 200 metrů dlouhá (informace na ukazateli o 500 metrech je nadsazená) i vozíčkářům přístupná cesta k pomníku Emy Destinové.
V místech, kde tato pěvkyně s oblibou na Nové řece rybařila, je v kameni vytesán epitaf, který si sama sepsala, a který dal vybudovat po její smrti statkář Vladimír Hofbauer ze Stříbřece, její obdivovatel a přítele. V těsné blízkosti se tyčí památný dub, v jehož kůry jsou zasazeny obrázky umělkyně – v daný čas zredukované nenechavci na jeden, i informační tabule o životě této superstar své doby.
Kdo miluje barvy podzimu nad vodní hladinou i pleskot křídel opeřenců, či ticho u zvolna plynoucí Nové řeky, jistě si přijde v tomto koutu vlasti na své.
na hrázi Nového Vdovce
pomník Emy Destinové
most přes Vítek