Vánoční tabule v Lužici nedrží tradice

O vánoční tabuli vypráví obyvatel Žitavských hor Rolf Hill: „Slavnostní krmě je u nás pečeně, vánoční husa, obyčejně tak velká, že by měla stačit na oba svátky. Jako alternativní může být drůbež, ale já dávám přednost kachně. Mnoho lidí má k jídlu také králíky, dříve to býval kapr, ale ten se jí koncem roku. Častěji se nakupuje mražená drůbež v supermarketech.“

V Kamenci nejsou děti o Štědrém dnu ve škole, dospělí ale pracují, sděluje úřednice Axinja Schlacht: „Na Štědrý den není svátek, pracuje se dopoledne a  děti mají vánoční prázdniny. V jídlu naše rodina nemá pevné tradice. K večeři máme bramborový salát s uzeninou. Je to specialita Kamence, někdo ji nahrazuje debrecínskou klobásou. O svátečních dnech obědváme husu s knedlíkem a červeným zelím.“

Vesničtí sedláci o svátcích zvali čeledíny a děvečky k společnému stolu, kde každý obdržel koláč zvaný tykanec. Specialitou bylo plinco, lívanec mazaný různými sladkými povidly, medem apod. Další specialitou byl chléb se zapečeným uzeným masem.

Rolf Hill říká: „Moje tchýně pochází z Breslau, kde se tradičně jí kastrolová pečeně, což je černá klobása s hnědou omáčkou, k tomu bramborová kaše a dušené zelí. Přes den se pojídá ještě spoustu pečeného cukroví, placky, perníky s medem a štoly nejrůznějších druhů, plněné mandlemi, rozinkami, mákem a bohatě potírané máslem.“

Ani oběd mimo rodinu nemusí být výjimkou, zvláště pak o druhém svátečním dnu. Christina Strietzel z Löbau uvádí: „K jídlu máme klobásu s kyselým zelím, bílým chlebem nebo bramborovým salátem. Pijeme pivo nebo svařené víno. Prvý sváteční den se podává většinou králičí pečínka nebo něco podobného, husa, kachna, k tomu brambory, červené zelí. Druhý den chodíme obyčejně do restaurace a necháváme tak v poklidu doznít sváteční dny.“