Hlavní obsah

V Poličském muzeu připravují mokrou vernisáž

Novinky, Alena Zavoralová

V sobotu 17. února na doslova mokré vernisáži budete mít možnost na vlastní kůži poznat, že voda přináší užitek i potěšení. Vyzkoušíte vyprat prádlo na valše, pracím zvonem či v originální japonské pračce. Zjistíte, k čemu slouží klikyhák a mandl. Ale to není zdaleka vše…

Foto: Svitavské muzeum

Program Babiččino velké prádlo

Článek

V programu svitavského muzea Babiččino velké prádlo budete mít možnost vyzkoušet si, jak těžké je nanosit vodu na vahadle, nebo žehlit starými žehličkami. Ale nebojte se, myslíme i na to příjemnější, po těžké práci si oddechnete a ve tvořivé dílně si vyrobíte barevný balíček z několika druhů vonných solí do koupele.

A jak to s tím praním vlastně bylo? To se dozvíte na velikonoční výstavě, kterou právě takto poličské muzeum zahajuje a která je o tom, jak naši předkové prováděli jarní očistu těla i ducha.

„Velikonoce se dříve slavily nejen jako církevní svátky. Připomínaly především začátek jara a celého hospodářského roku. Během příprav na ně probíhal důkladný úklid v domácnosti, větrání příbytku, praní prádla. Lidé se věnovali nejen očistě těla, ale i svého ducha. Činili tak zpytováním svědomí, přemýšlením nad svými hříchy, návštěvou obřadů v kostele, modlitbou a jinými symbolickými úkony. V lidové víře k obojímu dobře posloužila voda, proto se hojně objevovala při různých zvycích a obyčejích. Voda špínu a zlo odplaví, nemůže prý být ničím znečištěna. Voda je nezbytná k životu. Je potřeba dobře s ní hospodařit a šetřit jí,“ uvádí kurátorka výstavy Mgr. Stanislava Cafourková.

„Na výstavě uvidíte mnoho starodávných předmětů spojených s osobní hygienou i krášlením, s čistotou domu i praním prádla. Zvykoslovné předměty, používané k obyčejům, jako například posvěcené proutky kočiček, slaměná figurína smrti, nebo zelená ratolest létečka, budou replikami či napodobeninami těch původních. Ty se totiž vyráběly z přírodnin pouze pro jeden den nebo krátké období a po vykonání symbolického úkonu je pohltila řeka nebo sežehly plameny. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet některé činnosti a předměty,“ dodala.

A jak to s tím praním vlastně bylo?

Historie praní prádla je stará jako lidstvo samo. Jakmile se lidé přestali oblékat do kožešin a začali nosit tkané oblečení, vznikla i potřeba praní. Zpočátku se používala pouze čistá voda, ve které se prádlo máčelo a otloukalo o kameny. Postupem času si lidé všimli, že přidáním určitých látek do vody při namáčení, se odstraňování špíny z ošacení urychlí. Nejstarší zmínka o technologii praní pochází ze starého Sumeru z období 2 800 let př. Kr.

Prádlo se před praním máčelo ve vodě, do které se přidala směs zvířecího tuku a dřevěného popela. Zní to skoro neuvěřitelně, že prádlo se muselo nejdříve „zašpinit“ a až poté prát. Velkým skokem vpřed byl vynález mýdla.

Ovšem největší skok ve vývoji praní však přinesl vynález valchy, které se vyráběly v různých dobách z různých materiálů. Používala až do 50. let 20. století, kdy ji zcela vytlačily pračky. Teprve koncem 19. stol., se začaly vyrábět prací stroje použitelné zpočátku v prádelnách, špitálech a později i v domácnostech.

Výstava Síla vody očistná Velikonoce nachystá potrvá do 15. dubna. 

Výběr článků

Načítám