Hlavní obsah

V podmořském ráji u Rudého moře léto nikdy nekončí

Novinky, Petr Hejna

I proto spousta turistů míří o svátcích vánočních i na Silvestra do teplých krajů relativně blízkého Egypta, především za účelem načerpat teplo a kochat se fascinujícím životem pod hladinou, plným barev a tvarů ryb a korálů.

Foto: Petr Hejna

klauni u sasanky

Článek

Pouhé čtyři hodiny letu z Prahy leží oblast takřka věčného tepla - tedy i když tabulky s celoročním průměrem na internetu slibují v listopadu 23, či v březnu 21 stupňů Celsia teplotu vzduchu, nebo obdobně u vody hodnoty 25 a 21 stupňů (konkrétní blízká lokalita Dahab), z letošní praxe při opakovaných pobytech na uvedeném místě lze konstatovat, že skutečnost je mnohem příznivější.

Po celý listopad byly teploty vzduchu denně kolem tří desítek stupňů a voda o nějaké tři nižší, tedy pro našince, zkormouceného depresivním počasím dlouhodobě prostým slunečního svitu cosi nepředstavitelného, nemluvě o brzkých východech po celý den ničím nerušeného slunka. 

Místa v okolí Dahabu na Sinajském poloostrově jsou vyhledávanou lokalitou milovníků podmořských krás. Zdejší - dosud turisty oproti letoviskům typu Hurghada neponičené korálové útesy, skýtají skutečnou pastvu očím při „pouhém“ šnorchlování, stejně jako zkušeným potápěčům, majícím možnost prozkoumat i temnější zákoutí průzračného moře.

Navíc na rozdíl od (též bohatý mořský život nabízejícím) turistickým resortům dále na jih, tedy v místech otevřeného moře, přímo pod masivem Sinaje a oproti Saúdskou Arábií krytý úzký Akabský záliv zaručuje po většinu roku klidné moře bez rizika dovolené, kdy po většinu doby je pro vlny zákaz vstupu do vody. Takže i v obecně větrnější zimě zde lze v pohodě prožít svátky, o čemž svědčí i zájem turistů u tento termín.

Ideální je na cestu obstarat si atlas ryb Rudého moře, neboť denně zvídavec narazí na nové druhy. Běžně jsou k vidění spousty druhů klipek, nebo z pohádky Hledá se Nemo dobře známí klauni, či bizarní tzv. picasso fish, bodloci, kanicové, sapíni, ploskozubci, pyskouni a jiná havěť mořská.

Žraloků se netřeba ovládat, ale radno není dotýkat se rozhodně ropušnic, mezi které se počítá i nepůvodní, leč působivě vyhlížející perutýn, dráždit ostence nebo murény a rozhodně ryby nekrmit - druhy, živící se drcením korálů, nikterak nehodlají šetřit krmičovy prsty.

Následující čtyři videa naznačují, co může běžný turista s minimální výbavou (maska, šnorchl, ploutve) na útesu spatřit. 

VIDEO pod hladinou: 1 * 2 * 3 * 4

Pokud zájemce o seznámení s podmořským životem nemá vlastní výbavu, nebývá problém vypůjčit si v některém z přemnoha potápěčských center, kde lze absolvovat různé stupně potápěčského kursu s přístrojem - zde je nutno ovšem počítat s vyšší cenou za tuto zkušenost.

Tak jako u nás mnozí pamatují z titulu příběhu medvědů od Kolína, že k princeznám se nečuchá, pak rozhodně platí, že na korály se nešlape, stejně jako neslouží coby suvenýr na cestu domů.

Smutný je pohled na po léta rostoucí zmařený na dně ležící korál, a pokud někdo myslí, že si své barvy po odloupnutí uchová, pak sezná, že barva vápenné skořápky časem se navrátí k bělošedé podstatě, navíc riskuje vysokou pokutu při odhalení letištní kontrolou. Nejkrásnější dojmy stejně zůstávají ve vzpomínkách, na fotografiích nebo video záběrech.

Související témata:

Výběr článků

Načítám