Článek
Podobně jako v Paříži byli před transportem do vyhlazovacích koncentračních táborů shromáždění Židů na tamním Zimním velodromu roku 1942, byla Věra Sosnarová, její sestra a matka převezeny na sportovní stadion v Budapešti, který sloužil jako sběrné místo pro zajatce, čekající na deportaci v dobytčácích do táborů na Sibiři.
K zatčení došlo krátce po válce, 17. května 1945, důvodem byl ruský původ matky tehdy čtrnáctileté Věry, a to vzhledem k tomu, že ještě coby Mjelkinová odešla za předešlé světové války z Ruska se svojí láskou, československým legionářem. Již cestou z Ruska do jeho vlasti s ním uzavřela sňatek.
Libuše Šímová-Mjelkinová však měla stále ruské občanství a skončení války proto byla považována za válečného uprchlíka. Prvotní znásilnění vojáky ještě cestou byl jen počátek hrůz, které jí po dlouhá léta čekaly. Matka brzy po pobytu v gulagu zešílela, nemohouc snášet násilí na sobě i vlastních dcerách, její život pravděpodobně ukončila kulka dozorce - předtím málem své dcery zabila sekerou, nejspíš pro bezmocnost a jejich ochranu před utrpením.
Znechucení normálně vnímajícím člověkem vyvolá jen část jejích vzpomínek, které sepsala v knize Krvavé jahody. Za všechny hrůzy snad postačí pár citací autorky:
Bachaři byli věčně namol, živili se ‚tekutým chlebem‘, samohonkou, co pálili domorodci. Co teklo, to vypili, a pak řádili. Nehleděli vůbec na to, jestli je vám dvanáct nebo čtrnáct, honili nás po baráku, povalili na zem, třeba i tři za sebou se na mně vystřídali... Vodka se běžně používala i na „klystýrové“ interrupce. Chodilo se na to do speciální budovy ke dvěma polským doktorům, propláchli vás a poslali na práci do lesa. Vypadávaly z vás kusy, krev a tak špatně vám bylo, že byste nejradši mlátili hlavou do stromu.
Nebo z jiného soudku odpornosti a nelidskosti: Vařili nám boršč z lidskýho masa. Když jsme našli prsty, tak jsme věděli, že nám to vařej.
Do vlasti se po různých dalších přesunech a pracovních nasazeních v již mírnějších táborech v Sovětském svazu vrátila až ve věku 34 let a o váze 37 kilogramů. Po nuceném "zapomenutí" na události, daného příslibem mlčenlivosti našemu SSSR servilnímu zřízení, se jí paradoxně v nové éře demokracie dostalo i titulu lhářky a její výpovědi byly zpochybňovány, a to jak synem bývalého vězně gulagu Vladimirem Bystrovem, tak Českou správou sociálního zabezpečení - tvrzení tohoto státního orgánu to zdůvodňovalo tím, že nemá k dispozici nic, co by zavlečení a držení Věry Sosnarové do SSSR potvrzovalo.
Jak se vše vyvinulo až k dnešnímu dni, i co předcházelo, se mohou dozvědět účastníci besedy s touto statečnou ženou v Písecké Sladovně ve čtvrtek 18. října. Beseda začíná v 18 hodin, pořadatelem je Česká křesťanské akademie Písek.
(Význam zkratky NKVD: Narodnyj komissariat vnutrennich děl, tedy Lidový komisariát vnitřních záležitostí)