Článek
Vše začíná na návsi hodinu před polednem. Po krátkém zahajovacím ceremoniálu s povzbudivými slovy, s přáním všeho dobrého a zanedlouho zvláště mokrého, se zástup přítomných vydává na cestu vzhůru za zpěvu optimistických, odvahu burcujících písní.
Po okruhu kolem rybníka, kde se již tísní stovky přihlížejících diváků, nastává slavnostní novoroční koupel. Stav zamrzlého rybníka neumožňuje tentokrát předvést účastníkům krásu plaveckých stylů a podat zprávu o předchozí celoroční fyzické i psychické přípravě.
Hladina pokrytá pevným ledem umožňuje vstup borců, pak i borkyň suchou nohou po hladině až k vysekanému otvoru, zvoucímu do hlubin. Možnost na poslední chvilku ustoupit od úmyslu pohroužit se nikdo nevyužil. Všichni – a nebylo jich málo – zasluhují pochvalu.
Marně a zbytečně hledají slova výmluv někteří z těch na pevnině břehu. Tak všestranně rozměrný muž v mé blízkosti se svěřuje stejně vzrostlému a tvarovanému kolegovi, že pro ně by ta díra byla těsná, nepropasovali by se. Já už výmluvy nehledám, mlčky obdivuji všechny mokré. Ti, kteří celistvě do vody nevstoupili, mohli smočit prsty s letopočtem na symbolickém kousku čerstvého dřívka. To má přinést zdraví, sílu a odvahu. Snad i ke vstupu do příjemně osvěžující novoroční vody v příštím roce. Už mám doma dřívek několik.
Zatímco dole v údolí ležela mlha, o které se říká, že ji možno krájet, v půli Habrovan, hned za zámkem se rozjasnilo. Nahoře v Olšanech byl sluneční den jak v Itálii, mrazivo jak v Sibérii. V rádiu správně předpověděli inverzi.
Olšanské novoroční poledne u rybníka se stalo pěknou a vyhledávanou událostí, navštěvovanou místními i přespolními. Vyšla z iniciativy hudebníka Davida Rottera, který je vytrvalým motorem akce. Lidí se sejde hodně, vodních odvážlivců míň, ale poměrně dost. Suchá většina se zahřeje horkým čajem, většina z většiny vylepšeným. Někteří s představou vody o slunečním letním dni bez inverze.
