Článek
Hříbě bělostné klisny a stejně zbarveného otce je černé jako uhel, zbělá až v průběhu několika let. To je jedno ze specifik jediného českého původního plemene koní. Jméno má nový přírůstek složené ze jmen rodičů, jednička znamená, že je prvním hříbětem kladrubského plemeníka. Co ho v životě čeká, ukáže čas. Po ročním výcviku absolvuje výkonnostní zkoušky.
"Komise posoudí exteriér, mechaniku pohybu, vyzkouší koně pod sedlem a v zápřahu. Jeho další kariéra se bude vyvíjet od hodnocení, kterého dosáhne. Může se stát plemeníkem, půjde do sportu, nebo ho prodáme," uvedla vedoucí plemenné knihy Zuzana Šancová.
Hřebeček má podle ní našlápnuto na vynikající exteriér. Jeho polobratr po matce obývá od loňského roku královské stáje v Dánsku, kde je využíván jako kočárový kůň. V hřebčíně žije v současnosti šedesát pět chovných klisen a pět plemenných hřebců. Chovné stádo starokladrubských běloušů je s celým komplexem hřebčína od roku 2002 národní kulturní památkou.
Trocha historie:
Těžký kočárový kůň (karosiér) a zároveň těžký jezdecký kůň je naším jediným plemenem, jehož původ sahá do středověku. Své jméno dostal podle hřebčína Kladruby nad Labem, který je rokem založení 1579 nejstarší v Evropě. Starokladrubský kůň vznikl křížením domácích koní s dovezenými koňmi starošpanělskými a staroitalskými. Po první světové válce málem vyhynul. Je to mohutný, velký teplokrevný kůň, s typicky klabonosou hlavou a dlouhým klenutým krkem. Je klidný, v práci spolehlivý a vytrvalý. Pozdě dospívá, je však dlouhověký. Existuje ve dvou barevných rázech.
Starokladrubští bělouši byli původně využíváni pro ceremoniální účely, starokladrubští vraníci pro církevní hodnostáře. Ještě dnes působí starokladrubští bělouši v původní funkci u švédského a dánského královského dvora. V současnosti reprezentují starokladrubští koně Národní hřebčín především v soutěžích spřežení, ale můžeme je shlédnout také v klasické drezúře, v soutěžích barokního ježdění, v ukázkách předvedení prvků vysoké španělské školy nebo ve službách jízdních policistů v Praze, Pardubicích a Ostravě. Starokladrubští koně jsou pro svůj vyrovnaný charakter používáni také pro hipoterapii a rekreační ježdění.
Bělouši jsou v současné době chováni v Kladrubech, ve Slatiňanech pak hřebčín soustředil vraníky. Celkový počet koní se pohybuje kolem šesti set. Za rok založení kladrubského hřebčína se považuje rok 1579, kdy mu císař Rudolf II. udělil status císařského dvorního hřebčína.
V roce 1995 byl starokladrubský kůň uznán kulturní památkou. V roce 2002 byl uznán kladrubský hřebčín a kmenové stádo běloušů národní kulturní památkou. Chov starokladrubského koně byl přijat pod ochranu FAO, odborné organizace OSN a plemeno starokladrubského koně bylo zařazeno na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva.
