Článek
Ve druhé polovině sedmdesátých let a celé následující desetiletí se zpěvačka sice vytratila z čela tehdy sledovaného Zlatého slavíka, ale renomé hvězdy si nadále udržela. Hlavně pořád pracovala.
Navzdory tomu, že v anketách popularity vyhrávaly Hana Zagorová nebo Helena Vondráčková, Eva Pilarová byla nadále svá a nezaměnitelná. A také soutěživá - zatímco na Děčínské kotvě v roce 1976 celý festival vyhrála písní Ráj bílých čápů, o rok později získala na Bratislavské lyře díky písničce Tak pojď si hrát cenu za pěvecký výkon.
Vedle toho se jí ve druhé polovině sedmdesátých let povedlo pár hitů, třeba původní písnička Můj vlak nebo Příběh ty a já (Way We Were). Zdařila se však i koncertní spolupráce s hercem Milošem Kopeckým, který s ní účinkoval v pořadu Randevú pro Evu (autorem scénáře byl tenkrát Miroslav Horníček). Zajiskřilo to ostatně rovněž s Jánem Roháčem, jenž režíroval další program nazvaný Eva, On a Babylon. Eva Pilarová v něm měla hned dva milé hosty - vedle "starého známého" Miloše Kopeckého přibyl ještě mim Boris Hybner.
„Ano, protože takové ladění "divadýlka" mi vyhovuje, a byl to šťastný krok. Pro mě to byla obrovská škola, děláme spolu skoro rok a už cítím, že nejsem v přítomnosti Miloše Kopeckého tak toporná, že například mnohem volněji mluvím... Boris Hybner je ohromný, při vší úctě ke klasikům tohoto oboru mám ráda mimy především jako šašky. Boris vystupuje v samostatných scénkách, anebo dokresluje mimikou některé písničky,” uvedla Eva Pilarová v rozhovoru pro hudební časopis Melodie v září 1977.
Tyto koncerty, kdy došlo na humor stejně jako na nadsázku, jí opravdu seděly. V té době se blýskla také v televizním Hudebním studiu M, ve kterém předvedla živ ě několik swingových a jazzových skladeb.
Osmdesátá léta byla ve znamení výběrového dvojalba Eva, vydaného Supraphonem - jedna vinylová deska byla ve znamení retro a přinesla největší hity, druhá deska nabídla novinky. Nechyběly mezi nimi například písnička Karla Zicha Tak tohle mi hrej či duet s Evou Olmerovou Znám tě. Ze silných písní dodnes obstojí tituly Přelet nad propastí (Jan Neckář/Jiřina Fikejzová), Až pro mě skončí tento kabaret (Jiří Zmožek/Zdeněk Borovec) nebo Únavu pošleme o číslo dál (Vladimír Klusák/Michal Bukovič).
Právě koncem osmdesátých let, kdy padesátiletá jubilantka vyprodala pražskou Lucernu, se však začal odvíjet jiný příběh. Zpočátku smutný, zato se šťastným koncem. Eva Pilarová porazila svou nemoc a dalších třicet let užívala slávy a popularity. Vedle toho, že několikrát absolvovala turné v USA a Kanadě, se doma představila třeba na festivalu Trutnov 2009 nebo v nečekaných hudebních konstelacích - s Danem Nekonečným, skupinou Wohnout nebo se současnými pěveckými jedničkami jako jsou Matěj Rupert a Vojtěch Dyk.
I to je minulost, kterou si mnozí mohou s radostí připomenout třeba prostřednictvím CD a DVD. Je však škoda, že zpěvaččiny starší pořady z let sedmdesátých a osmdesátých nikdo nezaznamenal. To se však netýká mnohých, a dnes už zapomenutých písniček, které Eva Pilarová (9. 8. 1939 - 14. 3. 2020) kdy natočila pro Supraphon - ty jsou samozřejmě stále k mání.