Článek
Před josefovskou zvonicí, centrem společenského života obce, se těsně před Popeleční středou sešlo na třicet účastníků. Většinou v maskách, profesionálních i doma vyráběných, na kterých bylo vidět účast a práci nositelů. Vítáni však byli všichni i bez masek.
V čele průvodu jelo vyzdobené doprovodné vozidlo, nabízející svařák, horký čaj, koblížky, prejt, domácí škvarkovou pomazánku a čerstvý domácí chléb. Na hlavní silnici a dále do Radvanova účastníky zdravily posádky projíždějících automobilů, jinak se vesnice zdála opuštěná a prázdná.
Náves v Radvanově, mimochodem jedno z krásnějších míst Sokolovska, se zaplnila. Celý průvod zastavil. Hrála hudba, všichni se občerstvovali a alespoň několik místních se konečně připojilo.
Po přesunu do Josefova, se kromě výjimky na kraji obce, vše opakuje. Lidé neotvírají (že by chřipka?). Průvod jde dál lesem do Luhu nad Svatavou.
Za tratí a na návsi, s úsměvem a pozdravy vyšli někteří obyvatelé poklábosit a ochutnat nabídnuté občerstvení. Úsměv byl ten nejvzácnější dík. Většina zbývajících se pak přesunuje vlakem na Hřebeny.
Od nádraží všichni využili přesun auty kolem hradu Hartenberg. Zastávka nad statkem, u školy a konečně horní část Hřebenů. Průvod se přesunuje dům od domu, pozdravit, ochutnat koblížky (už studené jak led), došel i svařák, a tak je k zahřátí nutno použít něco tvrdšího.
Blíží se konec cesty. Průvod vchází druhou stranou do Josefova. Z domů vychází lidé, dojídají se koblížky a prejt. Je půl šesté a v nastávajícím podvečeru se průvod rozchází.
Smutno muselo být dlouholetému starostovi, který nakonec průvod uzavíral. Přes svůj zdravotní stav vydržel až do konce. Pohled na totálně rozdělenou obec, vždy známou svým živým společenským životem, musel být tristní. Vedení současné obce nevyužilo jednoznačně příležitosti a ani symbolicky se nezúčastnilo. Všichni zavřeni za svými dveřmi si jen mohli opakovat svá slova o komunikaci a spolupráci.
Slova toho snesou, naštěstí se pořád najdou lidé, kteří na tu svou trasu skutečně vyrazí. Pánbůh jim zaplať.
