Článek
Zmíněnou přednost v „silničním“ provozu - cesty jsou zde pochopitelně přírodní, v období sucha prašné, při deštích blátivé, si jednoznačně snadno vynutí mohutná masa těla osaměle kráčejícího slona, kterým může být agresivní samec, stejně jako stádo samic s mláďaty.
Často narazíte na hyeny nebo lvy, spící uprostřed vozovky, divácky vděčnou situací je, když se gepard uvelebí ve stínu zdvihací střechy automobilu, přímo na dosah turistům. Jindy se pozvolna přes cestu přesunuje snadno přehlédnutelná a zranitelná želva leopardí, kterou však pozorný řidič-ranger nepřehlédne.
NP Serengeti je největší z šestnácti národních parků v Tanzanii, jeho rozloha zhruba 15 000 kilometrů čtverečních pro představu bývá srovnávána s polovinou rozlohy Belgie, či plného pokrytí Černé Hory. Pojmenování Serengeti má masajský původ, označuje nekonečnou prérii. Nicméně Masajové nejsou původní obyvatelé území, těmi byli příslušníci křováckého kmene Hadza, se kterými je dnes možné podniknout u jezera Eyasi, kde žijí, loveckou a stopařskou výpravu, obvykle v programu cestovních kanceláří i pro seznámení s životem původních domorodců a jejich podporu nabízenou.
Škodám, páchaným evropskými lovci trofejí v samém počátku 20. století bylo prvně zabráněno roku 1928, kdy britská koloniální vláda ustanovila kráter Ngorongoro a část Serengeti oblastí se zákazem lovu. Pochopitelně ne vše, co bylo na papíře, probíhalo i v praxi, ostatně s pytláctvím se parky v Africe potýkají dodnes. Statut národního parku byl oblasti přidělen roku 1951, o třicet let později proběhl zmíněný zápis této biosférické rezervace do dědictví UNESCO.
I když častým největším lákadlem je přítomnost v době velké migrace, kdy se v Serengeti shromažďují obrovská stáda pakoní, zeber a antilop, Serengeti krom největší masové migrace savců na světě nabízí celoročně autentický kontakt s africkou divočinou. Ideální je volit ubytování přímo v parku, například v centrální oblasti Seronera.
Travnatá savana s nízkou a vysokou trávou zabírá více než třetinu nedohledné plochy, nechybí zde ale řeky, akáciové lesy, tůně a malé vulkanické skalnaté pahorky, zvané kopjes. Na nich často odpočívají lvi, zahlédnout zde můžete drobné damany, paradoxně oproti vzhledu blízké příbuzné slonů.
Jelikož pláně jsou plné pasoucích se býložravců, jako jsou zebry, pakoně, antilopy a žirafy, své bohaté loviště tu mají šelmy - od drobných šakalů, psů ušatých, servalů, karakalů po „velké kočky“ jako levhart, gepard a lev. Nechybí pochopitelně nebezpečné hyeny, v noci se vkrádající i do kempů, v říčních tůních se chladí hroši a na svoji kořist čekají krokodýli. Z opic jsou zastoupeni zejména drzí paviáni a kočkodani, lovení i dravými ptáky, zejména orlem korunkatým.
Spousta dalšího ptactva má rovněž velikostní škálu od papoušků rodu agapornis přes dravce a perličky po čápy, marabu, dropy kori, hadilovy a pštrosy.
Vyjmenovat všechna zvířata a krásy této jedinečné lokality by bylo nekonečné bezmála jako tamní savana, která učarovala mnohým milovníkům nespoutané divočiny.
