Článek
Narodila se 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova. Původně z ní měla být učitelka, ale nakonec skončila - respektive začala - na pražské DAMU. Pod vedením Vlasty Fabianové ji absolvovala v roce 1963. Rok působila na scéně libereckého divadla, odkud potom přešla do pražského Divadla Na Vinohradech - ze zásadních rolí to byla třeba Jana z Arcu ve Anouihově Skřivánkovi, Nina v Lermontovově Maškarádě, Jeffersova Medea nebo Charlota Steinová v Hacksově hře pro jednu herečku Rozhovor v domě Steinových.
Na vinohradské scéně strávila řadu sezón, ale ani toto angažmá nebylo definitivní, když v roce 1987 přijala nabídku a ocitla se v souboru činohry Národního divadla, kde v současně době exceluje v inscenaci Audience u královny.
Poprvé si zahrála ve filmu Spadla z měsíce (1961), ale první velkou roli dramatického rozměru dostala až v Kachyňově filmu Kočár do Vídně (1966). Poté přišly role, kterými se zavedla jako komediální herečka – Anděla v Penzionu pro svobodné pány (1967), „znásilněná“ ve Svatbě jako řemen (1967), Klásková v televizní adaptaci Jiráskovy Lucerny (1967), Zuzanka ve Světácích (1969), Betsy ve sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Kate v krimi komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), Ester v Ďábelských líbánkách (1970) nebo Evelyna Kelettiová ve Vorlíčkově crazy komedii Pane, vy jste vdova! (1970).
K dramatickým postavám se herečka vrátila jednak v roli nešťastné Štěpy v Herzově adaptaci Havlíčkova románu Petrolejové lampy (1971), jednak v jeho dalším filmu Morgiana (1972), kde ztvárnila dvojroli.
Další vděčné komediální postavy měla v dodnes uváděných filmech jako Drahé tety a já (1974), Hodíme se k sobě, miláčku? (1974), Páni kluci (1975), Marečku, podejte mi pero! (1976), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) či Bouřlivé víno (1976).
Naprosto odlišnou roli Viery přijala ve slovenské tragikomedii Ja milujem, ty miluješ (1980), ale to už přicházel čas, kdy se ve filmu objevovala jen sporadicky a každou nabídku, byť jich nebylo málo, pečlivě zvažovala.
Zatímco v 80. letech si zahrála přibližně v desítce filmů, v dalším desetiletí pouze ve dvou – postavu matky v Žiletkách (1993) a nevěstu v povídce Cesta ve filmu Co chytneš v žitě (1998). A právě za tuto svou hereckou kreaci získala Českého lva. Druhého dostala o několik let později za svůj herecký výkon ve filmu režisérky Alice Nellis Výlet (2002), ve kterém si zahrála s oběma svými dcerami – Sabinou a Theodorou Remundovými - které má se svým životním partnerem, hercem a režisérem Stanislavem Remundou (1927 - 2012).
K zásadním hereččiným rolím však patří i ty, které vytvořila v televizních seriálech Eliška a její rod (1966), Píseň pro Rudolfa III. (1967 – 1969), Sňatky z rozumu (1968), Fantom operety (1970), Nemocnice na kraji města (1977), Arabela (1979) nebo Arabela se vrací (1979).
V posledních době byla Iva Janžurová oceněna dvěma prestižními cenami - cenou TýTý v kategorii Dvorana slávy za rok 2014 Křišťálovým glóbem za celoživotní přínos kinematografii na 50. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.