Článek
Akce plánovaná několik měsíců předem čekala zejména na vhodné počasí, což neděle 28. srpna zcela splnila. Před devátou hodinou ranní se na dosud prázdném parkovišti u přístaviště v Brně Bystrci sešli sice jen tři borci z původně přihlášených pěti, zato s dobrou náladou a motivační písní na rtech.
Po odevzdání svršků a tašek s občerstvením lodnímu doprovodu začali dva muži a jedna žena naboso a v plavkách budit poněkud rozruch. Někteří časní návštěvníci přehrady tento jev možná přičítali své ranní rozespalosti. Za udivených pohledů plavci dorazili pěšky k Sirce a po zelených schodech sklouzli do vody, plavecký maraton byl krátce před půl desátou odstartován.
První metry nepatřily díky chladné vodě k nejlepším úsekům cesty, ale všichni tři plavci se díky svižnému tempu brzy rozehřáli. Cestu ke Kozí Horce lemovaly zbytky svačin, které do vody v předcházejících dnech naházeli Brňané rekreující se na březích brněnského moře. Mohli jsme si vybrat, zda ochutnáme plující jablka, broskve, či nazelenalou vodu z několika různých velikostí plastových kelímků.
V zátoce za Kozí Horkou právě probíhal u břehu výcvik vodních záchranářů, polovina účastníků představovala tonoucí, druhá zachraňovala. Vzhledem k tomu, že jejich výcvik nebyl dosud ukončen, rozhodli jsme se netestovat je v praxi a neriskovat dlouhé zdržení, případně zúžení startovního pole.
První úsek plavání pokračoval konverzačním tempem kolem zaplňujících se pláží, největší účast vykázali nudisté. Plavců ve vodě zatím bylo výrazně méně než předjíždějících parníků, jejichž pasažéři nejdříve nevěřícně hleděli na tři blázny ve vodě, kteří plavali jiným směrem než z jednoho břehu na protější. Vlastně plavali z jednoho na druhý, ale vybrali si ty nejvzdálenější, zhruba 9 kilometrů.
Po necelých třech kilometrech se začal hlásit hlad, proto na mělčině u Rokle proběhla první občerstvovací přestávka. Sušené fíky a banány dodaly spolehlivě energii na druhou třetinu plavání. Tento úsek patřil k nejpříjemnějším a nejmalebnějším. Vítr zůstal za zákrutou, hladina se uklidnila, břehy osiřely, sil zbývalo pořád ještě dost, témat k rozhovoru rovněž.
Druhá třetina končila obědovou pauzou na ostrůvku pod mostem u hradu Veveří. Tři svačící plavci nebyli příliš velkou raritou jen díky tomu, že na ně z mostu nebylo vidět, povzbuzující fanoušci museli počkat, až se vydají na poslední úsek cesty. Křeč v lýtku byla překonána dalším plaváním.
Poslední širší úsek pod hradem Veveří byl sice mělký, ale alespoň jsme si naposled užili poměrně teplé vody. Od zastávky parníku Mečkov voda chladla a chladla a chladla, což mírně snižovalo morálku plavců. Poslední tříkilometrový úsek prověřil síly, ale vidina blízkého cíle působila jako spolehlivý hnací motor.
Břehu u přístavního mola Veverská Bítýška úspěšně dosáhli všichni tři plavci v rozpětí dvaceti minut po necelých šesti hodinách plavání. Zpáteční cesta proběhla na doprovodném plavidle, doplnění sil v přístavní restauraci.
Zvládli jsme to, příště se můžete přidat i vy.