Hlavní obsah

Úspěch na festivalech, to byl začátek kariéry dnes málem zapomenuté zpěvačky Marcely Králové

Novinky, Robert Rohál

Šedesáté narozeniny slaví v těchto dnech Marcela Králová, která zazářila na scéně domácí populární hudby koncem sedmdesátých let. I když ji tehdy kritika vynášela do nebes a talentovaná interpretka vyhrávala festivaly doma i v zahraničí, rádia a televize ji léta ignorují.

Foto: archiv autora

Zpěvačka Marcela Králová v osmdesátých letech.

Článek

Marcela Králová se narodila 8. listopadu 1954 v Karlových Varech, kde už jako malá studovala zpěv a hru na klavír v Lidové škole umění. Po maturitě na střední pedagogické škole se přestěhovala do Prahy, kde začala spolupracovat se skupinou Jiřího Špidry. Právě s touto kapelou absolvovala řadu zahraničních angažmá, v mezičase pak, když byla v tuzemsku, natočila řadu nahrávek ve studiu plzeňského rozhlasu.

Koncem sedmdesátých let pro ni začali psát autoři jako Ondřej Soukup nebo Michael Kocáb. Tehdy si Marcely Králové všiml i hudební časopis Melodie, který ji za rok 1979 udělil cenu Tip Melodie "za výrazný pěvecký talent, který odvážně prosazuje na naši profesionální scénu veskrze moderní interpretační postupy a svým pojetím výrazně ovlivňuje kvalitní, původní a nepodbízivou písňovou tvorbu."

Dařilo se jí na festivalech, kde získala v průběhu dalších let několik cen:  například na Bratislavské lyře 1979 cenu za interpretaci písně Noční pláč, o rok později vyzpívala v Bratislavě v domácí i mezinárodním soutěži dvě zlaté lyry, a to za píseň Monogram D + M. Úspěch měla také na Děčínské kotvě, kterou v roce 1981 s písní Až se probudíš vyhrála.

Neméně úspěšná byla v zahraničí: zatímco na festivalu v německém Rostocku jí v roce 1981 k druhému místu pomohla písnička Dej nám žít, v polských Sopotech jí byla v roce 1985 udělena za interpretaci písní Softly U Love Me a Křídla štěstí hlavní cena Grand Prix.

Na deskách debutovala Marcela Králová singlem s písněmi Má sestra a Poslední zvonění, který vydal Panton, potom přešla k Supraphonu. U této nahrávací společnosti natočila patnáct singlů. Mimořádně povedený byl už ten první s písněmi Svítání se dnes nekoná a Řeka mi zpívá. V roce 1983 vyšlo zpěvačce album Magie lásky.

Podle kritiky byla Marcela Králová "mimořádnou interpretkou, která neměla  daleko ke zpěvačkám typu Shirley Bassey (frázování a barva hlasu) nebo Barbry Streisand (technika a osobitý projev, vyjádření obsahu). V jejím podání vyznívají i jednoduché písně jako hlubší záležitost. Zaujme i charakteristickou barvou - i střední poloha zní jako vysoký, třpytivý hlas."

V roce 1995 jí hudební vydavatelství Fermata vydalo druhé album, ale deska neměla skoro žádnou publicitu. Zpěvačka sice nadále vystupovala se skupinou svého manžela Jiřího Špidry, ale její vystoupení postupně řídla. Chyběl schopný manažer, který by ji a její písně protlačil do médií. 

„Pravdou zůstává, že pokud mě lidé neuslyší z rádia a neuvidí mě v televizi, nemám naději. Nevím, co se na mně hudebním redaktorům nelíbí. Pořád doufám, že tu bariéru jednou prorazím, i když atmosféra nezájmu kolem mé osoby funguje dodnes,” prohlásila už před časem Marcela Králová, k jejímž zásadním písním či hitům patří skladby Já netančím, Jen tak jít, Na povel, Tvůj tabák cítím ze svých límců nebo Závěrem zbývá.

Jedno přání však zpěvačka stále má - ráda by vydala album starých snímků, které kdysi natočila v Plzni.

Související témata:

Výběr článků

Načítám