Článek
Už z úvodního výčtu je jasné, že o zámku Chambord nelze mluvit jinak než superlativech. Za architekta stavby vzniklé na objednávku krále Františka I. je považován Domenico da Cortona, spekuluje se o Philibertu Delorme a v neposlední řadě rovněž o Leonardu da Vinci.
Právě on se ke konci svého života zdržoval v nedalekém Amboise a navrhl pro Chambord neobvyklé dvojité spirálové schodiště. Skládá se ze dvou samostatných, ale vzájemně propletených spirál, takže dva lidé, kteří jdou nahoru a dolů, se vůbec nemusí potkat.
Výstavba začala na místě malého loveckého hrádku hrabat z Blois v září 1519. V lokalitě vybrané pro stavbu se nacházely mokřady, a tak museli dělníci do měkké půdy vpravit 12 metrů dlouhé dubové kůly. Na stavbu byl použit kámen z nedalekého Bourré, který je údajně s rostoucím stářím více bělejší a tvrdší.
K přerušení došlo nejprve v letech 1521 - 1526 kvůli Italské válce a později také kvůli nedostatku financí. Největší lovecké sídlo v dějinách se podařilo dokončit po více než třiceti letech a spisovatel Pierre de Bourdeille ho nazval jedním z divů světa.
Základ tvoří pevnostní čtyřúhelník o velikosti 156 x 117 metrů s pěti obyvatelnými patry. V interiéru se nachází těžko představitelných 426 místností a 77 schodišť (o monumentálním osmimetrovém v centrální části zámku již řeč byla).
Jedním z typických venkovních prvků jsou komíny různých velikostí, tvarů i obložení. Jejich počet (365) neodpovídá počtu krbů uvnitř, jichž bylo postaveno "jen" 282. Před zámkem protéká řeka Cosson - její odkloněný tok plnil vodou příkop kolem stavby.
Park, který zámek obklopuje, je vyhlášenou národní rezervací zvěře. Žijí v něm jeleni, kanci, mufloni, z ptáků například orel, pěnice nebo ledňáček. Ochraně podléhají i některé druhy rostlin.
Chambord měl být symbolem síly a moci Františka I., který ho nazýval svým Versailles a největší radostí. Moc si ho ale neužil, strávil zde pouhých sedm týdnů, než zemřel na infarkt.
Sto let pak zůstal zámek opuštěný, až ho v roce 1639 daroval Ludvík XII. svému bratru Gastonovi d'Orléans, který unikát zachránil. Na něj navázal Ludvík XIV. - zámek vybavil nábytkem, postavil stáje pro koně, oblíbil si ho pro hony. Na pozvání tohoto krále zde pobýval slavný dramatik Mollière, který právě tady dopsal a roku 1670 poprvé uvedl hru Měšťák šlechticem. Osm let zde trávil také sesazený polský král Stanislas Leszcynski, tchán Ludvíka XV.
Během Francouzské revoluce byl vypleněn, nábytek a umělecká díla zničena nebo rozprodána. Tragédie pokračovala dál. Majitelé se měnili, během prusko-francouzské války sloužil jako polní nemocnice. Poslední pokus o záchranu provedl hrabě de Chambord, po jeho smrti v roce 1883 připadl zámek vévodům parmským.
Po konfiskaci v roce 1915 přešel komplex do vlastnictví státu (1930). V době II. světové války byly uvnitř ukryty sbírky z Louvru a Compiègne, včetně Mony Lisy a Venuše Mélské.
Není divu, že vedle statisíců návštěvníků ročně přitahuje Chambord i filmaře. Natáčel se zde film Kněžna de Clèves nebo pohádkový muzikál Oslí kůže s Jeanem Maraisem v hlavní roli.
