Článek
Po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v Turecku na sebe odplata Erdoganova režimu nedala dlouho čekat. Byly zatýkány stovky občanů, doktoři, právníci, politici. Před mnohaletými tresty vězení, často bez spravedlivého procesu a nároku na obhajobu, se zachránili pouze ti, kteří uprchli ze země. Mezi takové patří mimo jiné právě Gökhan Bacik, politolog, který se po nabídce olomoucké univerzity stal přednášejícím na jedné z jejích kateder.
„Žiji v Olomouci už více než rok, přišel jsem sem po šesti měsících v Bruselu. Odletěli jsme doslova posledním možným spojem. Dvacet minut po startu letadla se všechna letiště v zemi uzavřela,” líčí Bacik dramatické okolnosti útěku z Turecka. Aby bylo jeho uvěznění ospravedlnitelné, byl podle dokumentů, které představil posluchačům v Muzeu umění, obžalován z finanční podpory teroristických organizací.
Jak Bacik řekl, do Turecka se nemůže vrátit, dokud přetrvává tamní režim. „Byl jsem součástí vládních čistek. Ty se týkaly všech odvětví společenského života. V tureckých věznicích momentálně sedí více než šest tisíc studentů, a to číslo se stále zvyšuje. Turecko má dva roky po sobě také největší počet uvězněných novinářů. Uvězněna byla i první neuropsycholožka v zemi Oger Tanör.”
Na dotaz, proč se v Turecku mohly tak rychle udát takové změny, Bacik odpovídá jednoznačně: „Autoritářský režim nemá místo na přátelství. Buď jste otrok režimu, nebo jeho nepřítel. Právě proto jsou takové změny možné.”
Bacik v rámci debaty přiblížil svůj pohled na situaci v Turecku a nastínil tři možné scénáře vývoje. První z nich je pád autoritářského režimu, kdy se podaří Turecku díky silnému historickému základu vybudovat režim nový. Druhý scénář předpokládá postupný posun Turecka na rovin islámských států, například Íránu, v nichž je politika úzce propojená s náboženstvím. Třetí, o poznání chmurnější možnost, je podle Bacika ta, že autoritářství v Turecku stát politicky a ekonomicky vyčerpá a postaví na úroveň Pákistánu nebo Egypta.
Během dotazů publika Bacik zároveň ubezpečil posluchače, že část jeho rodiny, která zůstala v Turecku, se nemusí ze strany režimu obávat dalších represí, pokud na sebe nebude upozorňovat.