Článek
Loni partička dobřanských Mrožů zápasila s mrazem a letos po vytrvalých novoročních deštích se stoupající hladinou řeky Radbuzy.
Ještě ve středu před nedělní akcí byla řeka v normálu. Její hladina se ale s každým dnem dramaticky zvedala. Něco nateklo z potoků na horním toku a část přidala Šumava díky oblevě. Počasí zrovna do karet nehrálo. Poslední pěknou kartu jsme si mohli letmo prohlédnout v sobotu, kdy nás z nebe hřálo slunce, zato následující den jsme opět tahali špatné karty v podobě dešťových kapek.
Nic takového jsme si nepřáli, řekli jsme si a pokračovali v přípravách na víkend. Setkání jsme organizovali po šesté, tak už šlapeme, jako ten pověstný hodinový strojek.
Sešli jsme se už dopoledne a z břehu jsme hodnotili výši hladiny, která oproti předešlému slunnému dnu opět poskočila nahoru. Co teď? Zpátky ni krok, kdosi utrousil a šlo se na věc.
První se vztyčil stan pro plavce, nanosily se lavice, stoly a přes řeku se natáhlo lano, které mělo sloužit pro smolaře, kteří by nestačili na sílu toku. To se ale nakonec ukázalo jako zbytečné. Naštěstí. Čas neúprosně utíkal a z nedaleké věže odbila dvanáctá hodina. To už byl čas na přípravu občerstvení. Hodina a půl proběhla jak při filmovém střihu. Zbyl jen čas nanosit občerstvení na své místo, poslední detailní úpravy a už se mohli zdravit první návštěvníci.
Během půl hodiny byl areál naplněn plavci i neplavci. Poskytl se krátký rozhovor, stručné instrukce čtyřicítce pokořitelů rychlého toku a ještě to společné foto. Letos ze břehu, neboť nedaleký jez se zrovna netvářil, že by nám chtěl pro focení poskytnou každoroční kulisu.
Do vody se šlo postupně po jednom. Skákali jsme tam jak tučňáci, ale ve vodě jsme připomínali spíše pstruhy, kteří v proudící Otavě čelí dravému toku. Začala ta pravá zábava. Zatímco jedni plavali na místě, druzí ukusovali centimetry protiproudu a další blázni se neúnavně vozili na proudnici řeky a zpět se po břehu vraceli, aby se jako děti na klouzačce mohli svézt znovu a znovu. Rychlý tok řeky se stal pro otužilce dětským hřištěm, které ze břehu dozoroval záchranář se psem.
Nastal tedy čas ukončit zábavu a vylézt z vody ven. Letos opravdu po dlouhé době prsty nemrzly. Není divu. Vždyť teplota 4,5 stupně oproti dvěma stupňům z minulého týdne byla spíše příjemně osvěžující.
Rychlé převléknutí, úklid plovárny a přesun do útrob nedaleké, nově vystavené tribuny fotbalového stadionu. Zde v klubovně jsme nad pivem, klobásou a zelnou polévkou hodnotili ten úspěšný šestý ročník Tříkrálového koupání. Díky všem kamarádům, bez kterých by to naše ozubené soukolí tak dobře nešlapalo. Na shledanou zase za rok a nechme se překvapit, jakou že kartu si pro nás počasí připraví.
