Článek
Tu neděli se už od rána slunce snažilo vysušit noční spoušť, kterou po sobě natrousil drzý déšť. Nevadí, ráno si účastníci akce odsekali auta od ledové krusty, poněvadž zlomyslný mráz si před rozedněním také přihřál polívčičku. Následně se mohlo odjet na louku k řece chystat na další ročník Tříkrálového koupání.
Obloha byla opravdu jak vymetená, jen šedivá mračna na obzoru nervózně přešlapovala nad Šumavou, jako by čekala na pověstný vpád do krajiny české. I v uplynulých ročnících organizátoři většinou zápasili s rozmary počasí.
Letošní novinkou byl obří stan. Padesátku nadšenců bylo potřeba někam nasoukat. Poskládat trubky a zaplachtovat přístřešek ukrojilo skoro dvě hodiny. Na čtveřici stavitelů docela v pohodě, ale chladem ztuhlá plachta dělala dámu a ne a ne se usadit do konstrukce. Potom už jen zažehnout oheň a postavit na polévku, která nad žhavými uhlíky do půlhodiny bublala. Připravilo se občerstvení a už se mohl v klidu odpočítávat čas do začátku akce.
Za chvilku odzvánělo na nedaleké věži poledne, obloha se trochu zamračila a mračna, která před několika hodinami vyčkávala nad Šumavou, byla všude kolem. Ještě že dobrý sluha oheň dělal hřejivou společnost a sycen živým větrem hudroval a praskal, co mu plameny stačily.
Časový papírek byl odfouknut zase o kus dál a nůžky mohly odstříhávat jeho poslední šestiny pomyslného ciferníku. Když byla odstřižena polovina, začali se trousit první zvědavci. Zbývalo dvacet minut do začátku akce a areálem křižovalo na patnáct osob.
Je už známo, že posledních deset minut rozhoduje, a tak to chvilku před druhou na plovárně vřelo, až místy bylo docela těsno. Hrubý odhad hovořil více než o stovce návštěvníků. Tisku se poskytlo pár tradičních rozhovorů a nastal povel „Do plavek!” Padesátka borců zmizela v útrobách obřího přístřešku.
Po chvíli jeden po druhém vylézali na nástup a po otužilecké zdravici se nořili do vln mrazivé Radbuzy. Ta za poslední týden shodila jeden a půl stupně, aby mohla kousat na každém tempu. Odplavalo se na nedaleký jez, kde se zapózovalo fotografům. Otužilci postupně zaplnili koryto řeky a pomalu se přesouvali zpět k molu. Ještě několik posledních společných snímků a hurá zpět do provizorních šaten.
Místo u řeky se vylidnilo a plavci dopili poslední zbytky čaje. Ohřáli se u ohně, s kamarády poreferovali a mohlo se začít s demontáží zázemí. Rozebrat a uklidit byla hračka. Do čtyřiceti minut bylo vše hotovo. Nakonec se vše povedlo a osmý ročník mohl být prohlášen za zdárně ukončený. Tak při devátém zase na viděnou!
Pěvecká vložka
Pořádající klub v plné parádě
