Článek
Lidovou píseň, či hospodskou odrhovačku - záleží na místě a způsobu podání, o vysokém jalovci asi nezná málokdo, ovšem Vysoká Běta není dozajista populaci tak známá. Nejedná se rozhodně o cirkusovou obryni, ale o vrch v lesnaté Buglatské vrchovině, která bývala dříve uváděna jako součást CHKO Blanský les, dnes jí je přiznána samostatná geomorfologická příslušnost.
Na jihovýchodním svahu Vysoké Běty, převyšující hladinu moře o 804 metry, se nachází stejnojmenná přírodní rezervace. Větší výšky však dosahuje názvotvorná Buglata, Vysokou Bětu přesahující o 28 metrů.
Přírodní rezervace se rozprostírá pod vrcholem v rozmezí nadmořských výšek 640 - 792 metry, tedy prakticky až k nejvyššímu bodu hory. Statut přírodní rezervace má lokalita pro přirozené lesní společenstvo květnatých bučin a suťový porostů s mnohdy nebývale častým porostem měsíčnice vytrvalé, rostliny typické pro pohoří Apenin a Balkánu. Zajímavostí je, že coby nepůvodní druh byla zavlečena z Evropy na Nový Zéland a do Spojených států, konkrétně do oblasti států Severní Ameriky.
Toto území zasahující do plochy o výměře 23,93 ha je chráněno od 1. května 1989 a v oblasti jižních Čech má významné postavení svojí jedinečností. Dalšími hojnými rostlinnými druhy jsou dýmnivka dutá a sasanka pryskyřníková, dále porosty tvoří bažanka vytrvalá, pšeníček rozkladitý a sveřep Benekenův. Ze stromů kromě buku se zde objevuje i javor mléč a lípa malolistá, živočišné druhy zahrnují jak četné lesní ptactvo, tak z říše hmyzu tesaříky, střevlíky a pavoukovce.
Modrá turistická trasa při putování od Chrášťan zavede po minutí Chrášťanského vrchu a Vysoké Běty po levé strany a následně Jaronínské bučiny po straně pravé ke studánce Pod jasany, u rozcestí Jaronín je možno sestoupit dolů do obce Třešňový Újezdec, kde stejně jako v blízké Vodici je k vidění malebné selské baroko. Jinak lze pokračovat až k mystickému torzu kláštera Kuklov a v případě sil po hřebenech i přes hory a doly až na samotnou 1084 metrů vysokou Kleť. Buglatu lze obejít též po červené turistické stezce.
I Chrášťanský vrch a Jaronínská bučina jsou přírodními rezervacemi. První z nich především pro výskyt obdobných porostů jako jsou na Bětě, krom lesních doktorů strakapoudů a datla samozřejmě nechybí sovy nebo holub doupňák. Jaronínská bučina se kromě kamenných moří pyšní nejstaršími stromy v oblasti Blanského lesa, pobývá zde více než sedmero krkavců, lejskové, a kdo bude potichu, tomu možná přijde i rys, který zde byl spatřen.
Kdo nemá v plánu bytostně si nenechat ujít současné pětihodinové čekání na pohodlné zdolání vrcholu Sněžky pomocí lanovky, netouží po stezkách přeplněných sezónními turisty, ale více mu říkají místa plná klidu a prázdná hlučícího davu, jemuž touží být vzdálen, tomu jistě tato část našeho Šumavského podhůří přiroste po návštěvě k srdci (stejně jako autorovi článku z nedalekých Lhenic pocházející manželka, díky níž v tato místa, jí dobře známá, spolu s ní vyrazil).
