Článek
Nejslavnější román z dílny Alexandra Dumase byl, a dosud je, pro generace kluků vstupem do lákavého světa dobrodružství a romantiky. I dospělí se k němu rádi vracejí. Pro mnohé byl můstkem, po němž možno přejít k zájmu o historii a „velkou literaturu“. Mušketýrské „jeden za všechny, všichni za jednoho“ se vtisklo do paměti jako esence ryzího kamarádství, i v životě dospělém z věcí nejvzácnějších.
Počet vydání v nejrůznějších jazycích světa, je jistě někde sečten, sotva kdo však spočte množství čtenářů, kteří se stejným napětím četli, co prožívali jejich hrdinové. Příběh byl mnohokrát zfilmován, uváděn na rozhlasových vlnách a na jevištích. V roce 1934 se Tři mušketýři objevili v pražském Divadle na Vinohradech, jak je v zdramatizované podobě zveršoval Vítězslav Nezval (v hlavní roli neohroženého a ztřeštěného Gaskoňce D´Artagnana se Zdeňkem Štěpánkem). Básník v padesátých letech hru upravil do podoby hudební komedie, sám dokonce napsal i hudbu k písním.
Tentokrát tedy MdB nevstupuje na Biskupský dvůr s premiérou příběhu s nejtěsnější vazbou na Brno, Mušketýři jsou ovšem výbornou volbou pro letní večery pod hvězdami. Stejně lze vítat, že sem z Velké scény MdB přejdou také velmi úspěšní Bítls a Lakomec v osobitém podání skvělého Bolka Polívky.
Nezvalova hra je uváděna s podtitulem „Bohatýrsko-milostná komedie“. Je provedením, v němž se prolíná básníkův verš vázaný se scénickým humorem, až nevázaným. Zachován je text k písním básníka, autorem hudby je však David Rotter.
Jeho hudba, žánrově rozmanitá, danému pojetí jevištní podoby sedí. Posluchač si může užít nejen rytmické skladby, ale i bujarý, komiku posilující choreografie a zpěv sólistů a sboru za využití nečekaných rekvizit. Nechybí však ani pěkné a chytlavé lyrické melodie, bez nichž by slavné předloze něco podstatného chybělo.
Inscenace je pojata v humorné nadsázce, v rozverném až rozpustilém duchu za režie Igora Ondříčka. Komika graduje právě v hudebních číslech, také v akčních mušketýrských soubojích s kardinálovou gardou.
Ocenění náleží všem hercům (je jich na scéně, kde k arkádám přibyly ještě divadelní, hodně), nejen za uchopení rolí v pojetí režie, ale také za výborný přednes veršů. Poměrně málo výrazný potlesk po hudebních číslech vede k úvaze, že humor s nadsázkou i kouskem parodie některým zcela nesedl k vidění jejich mušketýrů. Zato oči všech bez výhrady musely polaskat zcela neparodické, krásné kostýmy z doby hrdinů, cti a romantiky.
V. Nezval ukončil svou hru úspěšnou mušketýrskou anabázi za královninu čest a závěrečným happy endem románku D´Artagnana s krásnou paní Bonacieux (v pojetí inscenace snad až přílišnou lidovou veselicí). Do komedie by se těžko vešla smrt královniny důvěrnice, a již vůbec ne odplata za zločiny ďábelské Milady, jež do Dumasova románu neodmyslitelně patří.
