Článek
Slavnost Zjevení Páně, svátek Tří králů, je křesťanský svátek, který připomíná sebesdělení či sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista. Svátek má svůj původ ve východní tradici, která zahrnuje oslavu křtu Ježíšova a návštěvu tří mudrců v Betlémě. Svátek slaví církev 6. ledna a následující neděle ukončuje dobu vánoční.
Podle Matoušova evangelia do Betléma po narození Ježíše přišlo od východu několik mágů, kteří hledali "židovského krále", protože spatřili jeho hvězdu. Je toto evangelijní vyprávění pravděpodobné? Je možné, aby byli mágové skutečné postavy a ne jen symbolické?
V Ježíšově době v celé východní části říše římské putovali mágové, kterým se někdy pohrdavě říkalo magusaioi - rádoby mágové, věštci a astrologové, nazývaní také chaldejci. Chaldea se říkalo Mezopotámii a okolním zemím.
Tento kraj byl známý jako země plná různých astrologů. V antice znamenal chaldejec a věštec prakticky totéž. Byli naši tři králové šarlatáni, nebo opravdu iránští mágové-kněží, kteří vyhlíželi příchod Saošianta, v mazdejském náboženství zoroastreismu očekávaného Obránce-Spasitele-Vítěze?
Matouš ani kanonické texty nemluví o jménech ani o počtu. Zlato, kadidlo a myrha, tyto dary pravděpodobně určují počet králů. Na ostatní otázky odpovídají převážně apokryfní evangelia. Jakubovo, Pseudo-Matoušovo, arabsko-syrské evangelium dětství či arménské evangelium dětství, které udává příchod mágů na 9. leden a tvrdí, že byli tři a jejich jména jsou Melkon (král Peršanů), Gaspar (král Indů) a Balthazar (král Arabů).
Někteří vykladači spatřují v trojici původní tři lidské rasy vzešlé z Noeho synů, tři kontinenty starého světa, symbol tří světských řádů (kneží, válečníků a pracujících), dále tři stádia lidského života (mládí, dospělost, stáří) nebo podoby času (minulost, přítomnost a budoucnost).