Článek
Veřejnou vernisáží v magických prostorách dobrušského lapidária byla ve čtvrtek odpoledne zahájena společná výstava s názvem Nahodilosti fotografa Iva Malého, keramičky Emilie Sukupové a básnířky Jany Melicharové.
„Baví nás tvořit to, co tvoříme. Zprvu jsme tvořili sami pro sebe, pak jsme svoje dílko náhodou někomu ukázali… A teď tu společně vystavujeme v tomto příjemném prostoru. A pak, že neexistují náhody,“ uvedla v úvodu výstavy jedna z vystavujících Jana Melicharová.
Ivo Malý, který se vernisáže z pracovních důvodů nemohl zúčastnit, uvedl: „Moje fotografie určitě mnoho lidí zaskočí (což se v několika případech skutečně stalo), neboť zachycují opravdu existující náhody. Sám jsem to popsal jako „průsak černého igelitu kefírem“. To vzniká, když do průhledné lahve od kefíru vložíte černý igelit a vzniklé obrazce vyfotíte. Dále mě zaujaly, jak jsem to nazval, „pavučiny sycené mourem občas doplněné trávou“ a „obrazce v mouru na umakartové desce“. I když jsem z Prahy, tak vše fotím na své chalupě u Dobrušky, kde to mám opravdu rád a kam se rád pravidelně vracím. Sám už se cítím být Dobrušťákem.“
A měl pravdu. Na vernisáži skutečně užaslí návštěvníci s údivem sledovali a souhlasně pokyvovali, že velmi často tyto náhody vzniklé kolem nás jen míjíme a nevšimneme si, jak je svět kolem nás vtipný a překvapivý.
Překvapivá je také keramika Emilie Sukupové. „I když již mnoho let žiji v Brně, do Dobrušky ráda jezdím, neboť zde mám mnoho kamarádů a opravdových přátel. S keramikou jsem začala před mnoha lety. Zprvu to byly jednoduché a malé věci. Postupem času jsem se naučila nové techniky, které dnes využívám ve své tvorbě, kde se hlavně zaměřuji na keramiku využitelnou v exteriéru, která má nejen zdobit, ale hlavně rozdávat radost svému majiteli. Proto, když mě moji kamarádi oslovili, zda bych s nimi nevystavovala, tak jsem vůbec neváhala.“
A tak největší část její tvorby tvoří svítící keramické koule rozličných velikostí a vzorů určené do zahrad a keramika, kde se spojuje hlína se sklem.
Poslední z vystavujících je Jana Melicharová, která doplňuje oba výše zmíněné vystavovatele svými verši. Sama o nich řekla: „Moje verše jsou skutečně inspirované náhodami, které tvoří převážnou část našeho života. Je to můj pohled na okolí a okolní svět, který pozoruji a velmi často prociťuji. A o svých pocitech také píšu.“
Příjemný podvečer v Městském lapidáriu v Dobrušce ještě návštěvníkům vernisáže zpříjemnili mladí talentovaní zpěváci z Komorního sboru a Pěveckého kvartetu ZUŠ z Dobrušky, kteří pod vedením Šárky Potůčkové a za doprovodu Aleny Moravcové téměř roztančili za zpěvu písně Java Jive a Nikdy nic nikdo nemá všechny zúčastněné.
