Článek
Sídlo Petra Voka
Ve středověku to ale byl kraj nehostinný, bažinatý, neprostupnými nevyužívanými lesy zarostlý. Pak ale přišli pánové z Pernštejna s nápadem, že by se krajina mohla tu odvodnit, tu zase zavodnit.
Rybníkářský byznys se začal rozjíždět, do pustého kraje začali putovat nejprve rybníkáři, potom i další obyvatelé. Před vybudováním Rožmberka, našeho největšího rybníka, byla Třeboň sídlem s necelými tisíci dušemi. Založena byla ve 13. století jako Vítkův luh (Witingau), v roce 1261 patřila Vitkovi z Klokot.
Během stavby rybníka se rozrostla téměř trojnásobně, poté již jen prosperovala z dalšího zájmu Rožmberků. Třeboň je údajně vlastní jméno. Tedy majetek Třeboňův (?). Město leží mezi rybníky Svět, kdysi zvaný Nevděk, a Rožmberk.
Nakonec se stala místem, kam se přestěhoval z Krumlova jeden z největších mužů české renesance, šlechtic každým coulem, v mládí bonviván a života nestřídmého veselý požívač, ke stáru státník a milovník umění Petr Vok.
Z filmů známý jen jako zhýralec a prostopášník, ale jeho pozitivní vliv na české dějiny je nepopiratelný.
Z nehostinné pustiny prosperující kraj
Třeboňsku vtiskl jeho rybníkářskou tvář nejprve stavitel proslulé Zlaté stoky Štěpánek Netolický. Nechal na začátku 16. století vyhloubit kanál, kterým z Lužnice napojil řadu jihočeských rybníků.
Zlatá stoka má na 40 kilometrech skoro 20metrový spád. Byl vynikající geodet a vodohospodář, ale také tvůrce krajiny. Rybníky jsou budovány podle pečlivé koncepce.
Krčín je známější
Po Netolickém přišel mnohem známější Jakub Krčín, který zbudoval dnes již dávno zapomenuté rybníky na Sedlčansku. Tam voda musela časem ustoupit půdě, rozvoj zemědělství šel na úkor ústupu rybníkářství. Málokdo asi ví, že Pardubicko bylo ve středověku rybníky proslulé. Pozůstatkem jsou vodní plochy kolem Bohdanče.
Krčín byl ale zdatný manažer, přišel si při budování na pěkné peníze, ale podle pověsti to byl hamižník a nesnášenlivý člověk. Traduje se, že se spolčil i s čertem, říkali mu ďáblův regent. Regent se také jmenuje třeboňské pivo.
Pro užitek i rekreaci
Rybníky, náhony, hráze, to vše změnilo jihočeskou krajinu. Rozsáhlá naleziště rašeliny pomohla lázeňství, byla i zdrojem paliva. Rybníky slouží nejen jako chovné, ale i rekreační a retenční nádrže, na mnoha sídlí kolonie vodního ptactva.
Historii rybářství připomínají místní muzea, například na opevněné vsi Žumberku nebo velké, na zámku Ohrada u Hluboké. Chov na vědecké bázi zavedl do rybníkářství ředitel schwarzenberského třeboňského panství Josef Šusta začátkem minulého století. Položil základy modernímu chovu ryb.
Gastropochoutky
Není jich na Třeboňsku málo – od proslulého kapra, candáta, sumce, amura, pstruha po okouna, úhoře či lína (například v restauraci Šupina).
Kde se dobře vaří, tam se hostům daří. Nejproslulejší jsou kapří hranolky se šťouchaným bramborem a žampionovo-koprovou omáčkou. A k tomu tradiční borůvková polévka žahour.
