Článek
Historie vojenského sportovního parašutismu sahá do roku 1961, kdy v posádce Prostějov vznikla sportovní parašutistická četa, ze které se postupným vývojem stal samostatný sportovní oddíl. Od svého prvního mezinárodního závodu se stali sportovní parašutisté velmi úspěšní na mezinárodním poli jak mezi armádami, tak v civilním sportovním parašutismu. Stali se “strojem na medaile“.
Poté přišlo osudné 21. září 1972, kdy stroj na medaile zastavila nelítostná smrt v podobě rozjetého vlaku. V Bulharsku se v té době konalo Mistrovství spřátelených armád. Na letiště k závěrečným soubojům mířil i autobus s družstvem českých výsadkářů. Bulharský řidič si ale zřejmě kvůli mlze nevšiml výstražného signálu a vjel na přejezd. V rozmetaném autobuse zahynulo jedenáct parašutistů, dva další vyvázli s těžkými zraněními. Jen pár dnů předtím přivezli z mistrovství světa v USA pět medailí.
Miloš Krška, Jiří Stárek, Jaroslav Havránek, Stanislav Blažej, Jaroslav Jehlička, Václav Kumbál, Josef Pospíchal, Luboš Majer, Oldřich Varmuža, František Sležuk a Jaroslav Svoboda byli povýšeni in memoriam. Svůj věčný sen sní na prostějovském hřbitově, kam je chodí navštěvovat i Bedřich Chudoba a Ivan Hoššo. Dva šťastlivci, kteří neštěstí přežili.
„Viděl jsem semafory, podíval se doleva a uviděl lokomotivu. Najednou náraz, dostal jsem pecku,“ vzpomíná na tragický moment podplukovník v záloze Ivan Hoššo. „Pak jsem se probral až venku. Bok autobusu se utrhl a mě to vyhodilo ven. Vedle mě ležel Bedřich Chudoba. Byl to šok,“ říká a dodává, že až za dva dny v nemocnici, když si naladil stanici Praha, se dozvěděl, že ostatní jsou mrtví.
„To byl druhý šok a já jsem pak dva měsíce přemýšlel, jak se s tím vyrovnat,“ konstatuje smutně Hoššo s tím, že při této vzpomínce ho ještě i nyní mrazí. „Slíbil jsem, že na jejich počest se pokusíme vyhrát mistrovství světa. To byla pro mne obrovská motivace a to se nakonec za dva roky podařilo,“ dodal Ivan Hoššo, který dnes trénuje mladé parašutistické naděje.
Dukla se ale zvedla jako bájný Fénix z popela. Dnešní výsadkáři, hájící prostějovské barvy, patří ke světové elitě.
Členové ASD, kteří zahynuli u obce Glbnik:
pplk. Miroslav Krška (46 let) – vedoucí výpravy, 511 seskoků
pplk. Jiří Stárek (39) – vedoucí družstva
pplk. Stanislav Blažej (46) – zasloužilý trenér parašutismu, trenér
mjr. Jaroslav Jehlička (46) – zasloužilý mistr sportu, první na světě provedl 5000 seskoků, celkem měl 6045 seskoků, vytvořil 19 světových a 25 národních rekordů, v letech 1955-1958 obsadil v anketě o nejlepšího sportovce 1. místo
por. Václav Kumbár (33) – zasloužilý mistr sportu, několikaletá světová jednička, 4540 seskoků
por. Josef Pospíchal (31) – zasloužilý mistr sportu, světová dvojka, 4280 seskoků
por. Oldřich Varmuža (30) – 1381 seskoků
por. Luboš Majer (28) – mistr sportu, poslední mistr světa, 3188 seskoků
mjr. Jaroslav Havránek (46) – pilot vysazovač, 5834 letů, nalétáno 2727 hodin
svob. František Sležuk (20)
svob. Jaroslav Svoboda (21)
Památník obětí nehody byl u Glbniku odhalen v roce 1997. Zástupci AČR zde uctili minutou ticha jejich památku.