Článek
„Před týdnem jsem si v muzeu vyrobila masku kočičky a mamka mi pomohla s kostýmem, moc jsem se na dnešek těšila,“ řekla malá Natálka a s úsměvem na tváři odběhla zpět zatancovat si s ostatními.
Průvodem v Poličce šel také kominík a přítomné mazal sazemi pro štěstí, babka, která si nesla v nůši svého milého. Cikánka věštila lidem budoucnost a na dlouhém provazu tančil medvěd, kterého vedl ras. Chybět nemohla ani kapela, která hudbou a zpěvem vyzývala přítomné k tanci. Průvodem se proháněly masky tradiční, ale i pohádkové bytosti a známé postavy jako čarodějnice, duchové, princezny nebo policista. Byla to opravdová taškařice, kterou si nenechaly ujít stovky lidí.
„Masopustní průvody máme všichni moc rádi, každoročně se jezdíme podívat na průvod v Hlinsku nebo na Veselém kopci, ale jako „Poličáci“ jsme si ten „náš“ nemohli nechat ujít… A jsme nadšení!“ řekla Jitka Smejkalová z Poličky, která se přišla pobavit s celou rodinou.
„Je to již deset let, co se za zvuku hudby a smíchu po náměstí v Poličce naposledy proháněly maškary, je dobře, že se tato tradice vrátila a doufám, že bude pokračovat i nadále,“ říká Jan Novotný, pamětník průvodu z roku 2004.
V letošním roce se muzejníci ve spolupráci se spolkem poličských ochotníků rozhodli obnovit tradici - v sobotu 1. března se konal Poličský masopust. Vše vypuklo hodinu po poledni, kdy se průvod vydal na radnici, kdy cílem bylo získání klíče od města. Místostarostka Marie Kučerová neváhala a klíč vydala.
Průvod poté pokračoval kolem náměstí až k budově radnice, kde na přítomné čekalo malé představení. Také si kladete otázku, kam se letos poděl sníh? Podle maškar za to mohla žirafa, která byla odsouzena nejen za nedostatek sněhu, ale také za lenost a obžerství. To vše po řádném soudu.
„Někdo má tradičního medvěda, my jsme použili žirafu. V roce 1895 tady měli tygra a vlky, které prodávali. Taky to byla taškařice muzejníků. A protože letos nesněžilo, tak se vysvětlilo i proč. Nebyly vločky, nebyla zima, může za to prostě žirafa," sdělil organizátor akce Václav Frömmel.
Poté se průvod vrátil zpět do muzea, kde byl připravený bohatý program. Na menší návštěvníky čekaly tradiční hry jako například házení jelitem, ukázka pletení velikonoční pomlázky a různé kvízy. Dospělí si mohli zatancovat nebo dát něco dobrého na zub. Na dvorku muzea je čekala kapela a zabijačkové hody. „Snažili jsme se, aby si dnešní den všichni užili a dlouho na něj vzpomínali, jsem přesvědčen, že se nám to podařilo,“ dodal Václav Frömmel.
Tradičním závěrem masopustního veselí bylo pochování basy a také slíbený soud žirafy, kdy se přítomní, především děti, hlasitým protestováním cizokrajného zvířete zastali a bylo zachráněno. Klíč byl opět vrácen do rukou paní místostarostky a společnou písní se účinkující rozloučili.
