Článek
Jiřina Fikejzová, jejíž dívčí příjmení znělo Henzlová, se narodila 13. dubna 1927 v Lomu u Mostu. Po maturitě na gymnáziu v Lounech, kde dokonce zpívala i s kapelou, odešla do Prahy. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala psychologii a sociologii, ale protože ji to táhlo k muzice, začala se učit hrát na housle a na klavír.
Těch zájmů měla jako mladá a akční dívka povícero – v padesátých létech byla dokonce úspěšnou sprinterkou československé národní reprezentace. Po absolutoriu školy pracovala v odborném učilišti v ČKD (1950 - 1953), poté na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek.
Už během středoškolského studia se věnovala psaní básniček a písňových textů, avšak profesionálně se tomuto řemesla začala věnovat až začátkem šedesátých let minulého století. Odstartovala to spolupráce s Vladimírem Dvořákem, která ji nasměrovala k Orchestru Karla Vlacha nebo Tanečnímu orchestrem Československého rozhlasu řízeného Josefem Vobrubou. Právě s těmito tělesy spolupracovaly tehdejší hvězdy Simonová, Chladil, Matuška nebo Čeřovská.
Za svůj život vytvořila kolem 250 písňových textů, které ozdobily početnou řádku tuzemských hitů, zpočátku psala pro Yvettu Simonovou (Romantická, Jen ty a já) nebo Milana Chladila (Písnička o base, Za rok se vrátím), ale hlavně pro Juditu Čeřovskou (Dominiku, Malý vůz, Akropolis adieu, Sám pod svou hvězdou, Můj ideál). Spolupracovala ale také s Waldemarem Matuškou (Sedm dostavníků) nebo Evou Pilarovou (Já do hry dávám víc).
Později se podílela na písničkách, které zpívaly Marie Rottrová (Markétka, Jak někdy málo zmůže čas, To mám tak ráda, Máma, Ta řeč je tvá máma) nebo Helena Vondráčková (To se zvládne, Děvče, smůlu máš, je můj, Ty jdeš a já se vznáším, Málo dní, Rozloučím se s ním).
Jiřina Fikejzová je autorkou textu k písni Řekni, kdy ty kytky jsou, kterou natočily hned tři zpěvačky – Judita Čeřovská, Marie Rottrová a Marta Kubišová. Mnohé písně s jejími texty bodovaly na tuzemských soutěžích, festivalech a hitparádách. Velkým hitem se stala písnička Song song v podání Jany Kratochvílové.
Vedle toho napsala několik scénářů, například pro pražské Divadlo hudby, ale spolupracovala rovněž s televizí a rozhlasem. Často zasedala v odborných porotách písňových či hudebních festivalů, doma to byl například Intertalent, v zahraničí velká mezinárodní klání v Athénách nebo ve Splitu. Jako porotkyně doprovázela v roce 1977 Helenu Vondráčkovou do polských Sopot, kde tehdy naše zpěvačka vyzpívala Grand Prix.
Už na začátku své textařské kariéry se Jiřina Fikejzová zařadila mezi nejlepší tvůrce české populární hudby. Nejen o své profesi vypráví v knize Jiřina Fikejzová: Povolání textařka (1999). O deset let později vyšlo pokračování Povolání textařka… v důchodu? Z autorských alb možno zmínit tituly Hodina hvězd (1970), Den žen / Den mužů (1978), Jeviště slov (1991) nebo To mám tak ráda (2002). V hudební kariéře pokračuje i její syn Daniel Fikejz.