Článek
Jako textař je podepsán pod stovkami textů. Na deskách debutoval s písní Ša la la la li, kterou nazpíval Václav Neckář, což byl jen začátek jejich dlouholeté spolupráce. Později složil pro Neckáře spoustu dalších textů (Dobrá zpráva, Perla, Nautilus, Suzanne, Život, Lásko ztracená).
Ve druhé polovině 60. let začala i jeho spolupráce s Helenou Vondráčkovou (Cink cink, Strejček Charlie, Miláčku, Ostrovy pokladů) a Martu Kubišovou (Nechte zvony znít, Hej Jude, Proudy, Balada o kornetovi a dívce, Tajga blues).
Během let otextoval písně, které nazpívali další špičkoví zpěváci jako Karel Gott (Dívka z obrazu, Tvůj stín se má, To musím zvládnout sám), Hana Hegerová (Rozvod, Penzion na předměstí), Lenka Filipová (Zamilovaná, Prý se tomu říká láska) nebo Karel Zich (Alenka v říši divů, Hej, pane průvodčí, Dům č. 5).
Textař a skladatel, ale také baskytarista, klávesista, hráč na dobro, harmoniku a banjo Zdeněk Rytíř se narodil 11. dubna 1944 v Táboře. Po maturitě začal studovat na filologické fakultě Univerzity Karlovy, ale studium nedokončil a skoro rok se živil jako popelář. Mezitím vystřídal několik kapel (Crossfire, Blue Five, Hells Devils, Karkulka), aby v roce 1966 zakotvil ve skupině Mefisto, která působila v pražském divadle Rokoko. Právě tam se rozvinula spolupráce s Vondráčkovou, Kubišovou a Neckářem, která vyvrcholila založením tria Golden Kids.
Zdeněk Rytíř tehdy triu vymyslel název, ale současně se stal dvorním textařem i baskytaristou kapely Golden Kids. Jako autor se podepsal pod libretem a většiny textů první velké show Micro-magic-circus, jejíž premiéra proběhla 3. března 1969 v Hudebním divadle Karlín.
Rytířovy texty, ovlivněné americkou poezií 60. let, vždy vypovídaly současným jazykem o problémech současných lidí a obvykle nepostrádaly čitelný příběh nebo alespoň pevnou dějovou linku. Ceněný textař byl současně autorem kongeniálních překladů textů k písním Boba Dylana.
Později začal podobně úzce spolupracovat se zpěvačkou Petrou Janů, pro kterou společně s Otou Petřinou a kapelou Pro-rock vymysleli image "rockové holky", jejíž první album v této konstelaci neslo název Motorest (1978). Rozsáhlá byla i spolupráce se skupinou Olympic, a to jak v začátcích kapely, tak na pozdějších deskách, které se dočkaly scénických projektů (Laboratoř, Prázdniny na Zemi, Ulice).
A byl to opět Zdeněk Rytíř, který se před lety spoluzasloužil o comeback Petra Spáleného, pro něhož napsal a otextoval řadu písniček ve stylu country (Dítě štěstěny, Hráč, Kolej Albertov, Obyčejný muž, Když ji potkáš, Je to trest), později intenzivně spolupracoval s Michalem Tučným (Báječná ženská, Cesty toulavý, Jak chcete žít bez koní, Mediciman, Koukám, jak celá země vstává, Poslední kovboj).
Zároveň byl autorem textů, které zazněly v řadě filmů (Páni kluci, Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Romance za korunu, Anděl s ďáblem), v televizních seriálech (Dynastie Nováků, Pojišťovna štěstí) i divadelním muzikálu (Nejkrásnější narozeniny - Krušnohorské divadlo Teplice). Jako skladatel scénické hudby se prosadil rovněž v několika filmových a televizních titulech (Konec básníků v Čechách, Brakýři, O princezně, která ráčkovala).
Zdeněk Rytíř s Helenou Vondráčkovou v dobách, kdy spolu chodili.
Zdeněk Rytíř v řadách kapely Mefisto. Vlevo od něj Karel Svoboda.