Článek
Celý film se točí kolem přehnaných ambicí i partnerských problémů, přičemž nezestárnul, je překvapivě nadčasový. Už jenom tím, jak je natočen, herecky obsazen a jaké téma umně, lehce a s vtipem zpracovává. Pozoruhodný je přitom i jeho zvláštní happy end.
Převážná část filmu Martina Friče (1902 - 1968), jednoho z našich nejplodnějších a nejlepších režisérů, se odehrává na maloměstské poště. Nenápadný pražský úředníček Láďa (Jiří Sovák) vymyslí jednoduchou fintu, jak přijít k penězům.
Jak by je nepotřeboval, když se před nedávnem rozvedl a jeho nová mladá manželka (Ivanka Devátá) je mnohem náročnější než jeho první, vpravdě nejlepší ženská jeho života (Jarmila Smejkalová). Za vidinou zisku se vypraví do malého města, kde se na zdejší poště vydává za experta, který má prověřovat údajné padělky bankovek.
V místě, které si pro krádež vytipoval, však narazí nejen na naivní servírku (Iva Janžurová), ale především na sympatickou a pohříchu krásnou poštmistrovou (Milena Dvorská). Ta však trpí různými komplexy a nemá zrovna ideální vztah s manželem (Zdeněk Řehoř). A je to právě poštmistrová, která svou laskavostí přispěje k tomu, že se v cynickém podvodníkovi probudí přece jenom svědomí...
Námět pochází od Jaroslava Dietla a obsahuje autorův typický "živočichopis" obyčejných lidí a takřka až detailní znalost maloměstského prostředí.
Jiří Sovák, kterého obsadil Martin Frič už do filmů Dařbuján a Pandrhola (1959) a Král Králů (1963), je v postavě sympatického dareby famózní, ostatně jako vždy. Vždy věděl, co hraje, a nejinak je to i v Nejlepší ženské mého života. Předvádí kreaci, které navíc nechybí šarm, nadhled a sebeironie. Naprosto povedený je i nápad s "přemýšlením nahlas" hlavního hrdiny. Jeho vtipné i někdy i drsné přípodotky, poznámky a narážky vnášejí do filmu potřebné koření.
A režisér Martin Frič? Ten udržel kvalitu stejně jako již zmiňovanou nadčasovost i ve svém posledním celovečerním snímku, jehož premiéry se nakonec nedožil. Zemřel pár měsíců před jeho uvedením do kin, v srpnu 1968, krátce po invazi spojeneckých vojsk.
"Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna,“ prohlásil v dobách své největší slávy Martin Frič. Svůj první film - Páter Vojtěch - uvedl na plátna kin už v roce 1929. Od té doby jich natočil skoro sto, k nejznámějším patří zcela určitě snímky jako Kristián (1939), Eva tropí hlouposti (1939), Hotel Modrá hvězda (1941), Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), Císařův pekař a Pekařův císař (1951), Princezna se zlatou hvězdou (1959), Hvězda zvaná Pelyněk (1964) nebo Lidé z maringotek (1964).