Článek
Popisuje zhruba půl století naší historie, od doby předhusitské po toleranční patent v roce 1781. Není jen o církvi, ale především o našich dějinách. Mottem knihy je povzdech exulantů, mířících do Uher.
Nic jsme s sebou nevzali, po všem veta,
jenom Bibli kralickou, Labyrint světa...
Především je třeba osvěžit si leckdy řádně zanesenou paměť. Jednota bratrská se ustavila po husitských válkách za časů Jiřího z Poděbrad v roce 1457 v Kunvaldu ve východních Čechách. Vyšla z myšlenek Husových, které přenesl Jan Rokycana dál, a šířil je Petr Chelčický.
Zakladatelem jednoty je člen utrakvistického semináře v klášteře na Slovanech v Praze, zapomínaný bratr Řehoř. Jednota zazářila hlavně v Mladé Boleslavi. Rudolf II. ji svým Majestátem pozdvihl na úroveň jiných církví, leč netrvalo dlouho a zběsilý čas ji po Bílé hoře uvrhl do propadliště dějin. Z jejích členů udělal pronásledované exulanty.
Taťana Březinová na knize intenzívně pracovala čtyři roky. Studovala dostupné archívní materiály i staré publikace, které lovila po antikvariátech, a rukopis se rozrůstal. Měl už přes tři sta stránek a tak se nakladatelství Petrklíč celkem logicky rozhodlo rozdělit jej do dvou dílů.
Na další otázky nám odpoví sama autorka.
Jak jste se dostala k námětu a k tak rozsáhlému psaní?
„Beránci jsou znakem Jednoty a symbol korouhve pro mě znamená: Ano, jsme sice beránci, ale nevzdáváme se. Hned na začátku je třeba říci, že v jejich době byla nejdůležitější víra v Boha. Pro ni by dokázali zemřít, jak víme z náboženských válek. K napsání knihy mě inspiroval spisovatel a kamarád Stanislav Motl. Řekl mi po mojí sérii reportáží v Ochranově: Když máš tak ráda moravské bratry, tak o nich napiš něco pořádného...“
Jaké ilustrace doprovázejí text?
„Oba svazky jsou ilustrovány dobovými grafikami a dokumenty i reportážními snímky z mých cest. Velkou roli hraje Praha, Kunvald, Mladá Boleslav, na Moravě Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou nebo Muzeum Kralické bible a jiná místa.”
Jaké zajímavosti jste nasbírala?
„Byla jsem doslova štěstím bez sebe, když jsem mohla nahlížet do knih a dokumentů, které se našly jako poklad století při rekonstrukci jedné budovy v Mladé Boleslavi, kam pod práh bratři ukryli korespondenci a mohla jsem číst dopis mého oblíbeného Václava Budovce z Budova. Silnou atmosféru má v sobě městys Suchdol nad Odrou, kde si přímo u jednotlivých domů připomeneme, že právě odtud tajně odcházeli první exulanti na určené místo, a to do Saska na pozemky hraběte Zinzendorfa. Zde vybudovali městečko Herrnhut-Ochranov, které je dodnes centrem Jednoty bratrské na světě. Zajímavé je i vyprávění Daniela Říčana, předsedy spolku Moravian ze Suchdola, jak se na své cestě po Americe setkal s potomky našich exulantů, kteří mluví stále česky.”
Na závěr Taťana Březinová řekla: „Měli bychom být hrdi na celou tuto kapitolu našich dějin, z níž se melodie husitského chorálu přenesla i do různých končin světa. A měli bychom si stále připomínat, že jsme sice malý, ale skvělý národ.“