Článek
Do Horní Rokytnice nad Jizerou jezdí lidé hlavně v zimě na lyže, kdy jsou tam opravdu velmi dobré podmínky, ale jaképak to je v létě? A tak proč se ptát, je lepší to vyzkoušet. Ještě nikdy jsme nejeli na turistický tábor, vše je jednou poprvé.
Ubytování bylo stejně skvělé jako v zimě a chalupa u Fingerů nám odhalila i svoji letní krásu v podobě nádherně rozkvetlé zahrady a spousty sluníčka. V sobotu všichni dorazili autem či vlakem a hned nás čekala obhlídka okolí, které po letošní zimě skoro nikdo nepoznával. Rokytnice nad Jizerou je čisté městečko plné zeleně a rozkvetlých zahrad a nádherných roubenek. Počasí se nám bohužel pomalu kazilo, ovšem na výlety to vůbec nevadilo. Je pravdou, že hned z toho prvního nás vyhnala bouřka, ale zase jen díky ní jsme objevili výbornou cukrárnu.
I v létě je v Rokytnici nad Jizerou kam chodit a na co se dívat. Prošli jsme okolí, byli se podívat na naučnou stezku dřevosochání až k muzeu Starý kravín ve Františkově, další den na Skalní vyhlídku nad údolím, kde je opravdu překrásný rozhled po okolí, prošli si náročnou Pašeráckou stezku a okusili něco borůvek v lese na Sachrově hřebenu. Několikrát jsme vyrazili na nákupy do městečka, na zmrzlinu či jiné dobroty.
Největším výletem byl celodenní výšlap na Dvoračky. Ráno nás vyvezla lanová dráha na Horní Domky, odtud se šlo na rozcestí Ručičky a pak příjemně zvlněným terénem přímo na Dvoračky, kde je překrásný rozhled na údolí Rokytnice a jsou vidět i Jizerské hory. Na Dvoračkách výborně vaří a není zde draho. Cestu zpět jsme zvolili lesem podle Huťského potoka s prohlídkou Huťského vodopádu. Večer byli všichni unavení, ale plni zážitků.
K našim táborům patří nejenom práce při každodenní činnosti a zajištění stravování, neboť si zásadně vaříme sami, ale i, letos maličká stezka odvahy, různé soutěže a hry a hlavně večerní taneční tréninky, protože náš oddíl je hlavně taneční country skupinou, působící již od roku 2003. Děti vystupují na místních akcích, plesech a bálech.
Těch 14 dní uteklo jako voda. Do osadní kroniky si zapíšeme místo s 1140 metry nad mořem, kam zatím nejvýše stoupla tlapka Bílého zajíce. I přes ne zrovna vlídné počasí jsme se v druhém týdnu i vykoupali v Černém potoce u Modrého penzionu. Voda měla pouhých 8 stupňů, ale v tom horku to bylo příjemné osvěžení. Nastal poslední oheň, plný diplomů a dárků na památku a poslední noc. V sobotu 28. července se všichni rozjeli ke svým rodinám.
Ovšem téměř všichni se uvidíme v pátek 3. srpna na country bále na hradě v Budyni nad Ohří, kde naše děti tančí.
