Tajemná a záhadná místa Šumavy – keltská brána a obětní kámen

V nadmořské výšce přes 1000 metrů se hoře Valy nachází zbytky nejvýše položeného keltské hradiště v Čechách. Do dnešní doby se odborníkům nepodařilo dát jednoznačnou odpověď na otázku, proč právě v této části Gabrety, jak Keltové Šumavu nazývali, tato stavba vůbec vznikla.

Hora, na které Obří hrad stojí, má údajně zvláštní geologické složení, díky němuž je skalní masiv náchylný k sesouvání.

„K němu může dát popud například zemětřesení. Jaképak zemětřesení na Šumavě, řeknete si možná. Nenechte se mýlit, i tady čas od času dojde (a docházelo) k podobným událostem. Dnes by se vám možná zakýval lustr v obýváku…, ale Obří hrad reaguje vzhledem ke specifickému geologickému podloží jinak. Lidově řečeno, odhazuje ze svého vrcholu kameny“, uvádí Vladimír Mátl v knize Krajinou druidů aneb Keltové na území Čech a reaguje tak na pověst, podle níž zde žili velice silní obři, kteří občas do údolí odhodili kameny, zlato, ale třeba i lidi.

A co když nešlo o obry, ale o samotné Kelty? Caesar se v Zápiscích o válce galské několikrát zmínil, že Keltové, kteří jsou postavou větší než Římané, dokázali z důvodu obrany a budování hradišť přemisťovat obrovské kameny.

Někteří odborníci se přiklání k verzi, že Obří hrad na Šumavě byl  pravděpodobně používán jako posvátné místo. Keltové byli velice nábožensky založení a věřili v nesmrtelnost duše. Jejich bezesporu stinnou stránkou v dnešním chápání lidské existence byly lidské oběti.

„Proto ti, které postihla nějaká těžší nemoc nebo kteří se nacházejí ve válce nebo v nebezpečí, pořádají lidské oběti nebo je alespoň slibují. Jako pomocníků k těmto obětem užívají druidů. Domnívají se, že vůli nesmrtelných bohů nelze usmířit jinak, než že jeden lidský život vykoupí životem jiného člověka. I v zájmu obce dochází k takovým obětem“, popsal Caesar motivaci Keltů pro tento druh obětí.

V nejvyšším místě Obřího hradu, pod nímž je prudký a neschůdný sráz do údolí, se nachází zvláštní kámen, připomínající obětní stůl. Není tedy vyloučeno, že Keltové sem přicházeli vykonávat právě lidské oběti.

Další zvláštností tohoto místa je kamenná brána. Dnes v podstatě není průchozí a nelze říci, jaké byly její rozměry v době keltské. Ale co když nikdy nesloužila jako brána pro vstup do posvátného okrsku? Co když druidové, jejichž znalosti a schopnosti musely být na tehdejší dobu přímo impozantní, se právě přes tuto bránu pokoušeli navázat spojení s jiným, nadpřirozeným světem, ve který určitě věřili? Možná.

Jsou to samozřejmě pouze spekulace, které nelze doložit vědeckými fakty. Na druhou stranu, jak uvádí J. Bouzek v knize Keltové českých zemí v evropském kontextu, pořád ještě o našich Keltech neznáme tolik, abychom nemohli očekávat další překvapení.