Článek
Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Po absolvování gymnázia se v roce 1931 přihlásil na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství.
Diplomovou práci vypracoval v roce 1935 a o rok později dosáhl doktorátu technických věd. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu zabývající se výzkumem polyamidů. Jeho tým vyvinul spřádání polyamidové příze tryskou, což později umožnilo výrobu punčoch a ponožek z prvního umělého českého vlákna - silonu.
Po válce začal Wichterle opět přednášet na vysokých školách, tentokrát v oboru organické chemie. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a zřídil katedru technologie plastických hmot, kde se stal profesorem.
Roku 1952 se začal zabývat svým nejznámějším objevem, syntézou síťovaných hydrofilních gelů. Cílem bylo najít vhodný materiál pro oční implantáty. Při politické čistce v roce 1958 byl ale profesor Wichterle ze školy vyhozen a výzkum nitroočních čoček zlikvidován.
V Praze v témže roce proběhlo mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie ČSAV byl jmenován právě Otto Wichterle. Budova ústavu se však teprve stavěla a rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky provedl vynálezce doma.
Na vánoce 1961 si s pomocí stavebnice Merkur sestavil prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se tento sen o nápravě oční vady rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky asi 100 milionů lidí.
Další střet s vedením státu po roce 1968 znamenal pro Otto Wichterleho konec ředitelování. Dál už pracoval pouze jako řadový vědecký pracovník. Rehabilitace se mu dostalo až po roce 1990.
V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit, rehabilitován a zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998.
Aparatura ze stavebnice Merkur profesora Wichterleho na odstředivé odlévání kontaktních čoček.
Svůj poslední sen sní Otto Wichterle na prostějovském hřbitově. Spolu s ním zde našla klid i jeho sestra, světoznámá sochařka Hana Wichterlová.
