Článek
Soudí se, že věštění na sv. Ondřeje je starobylého data a souvisí s kultem pohanských démonů, ochranou před zlem a mocí nastupující zimy.
Jak lidé věštili svou budoucnost? Čtyřmi hrnečky se přiklopila trocha hlíny, kus chleba, hřeben a prsten tak, aby ten, kdo chce znát svůj osud, nevěděl, kde se která věc nachází. Pak člověk jeden hrnek odklopil – pokud pod ním byla hlína, měl do roka zemřít, hřeben znamenal nemoc, chléb majetek a hrnek s prstenem předvídal svatbu.
Kdo byl svatý Ondřej
Svatý Ondřej byl rybářem a pocházel z Betsaidy v Galilei. Byl učedníkem Jana Křtitele. Když poznal Krista, přivedl k němu i svého bratra a stal se jedním z prvních jeho učedníků.
Evangelia ho uvádějí jako jednoho z nejbližších Ježíšových učedníků, kteří směli být přítomni některým výjimečným událostem. Po Kristově ukřižování se Ondřej vydal do Řecka, kde působil jako apoštol křesťanství. Podle legendy byl v roce 70 n. l. v řeckém Patrasu odsouzen k smrti ukřižováním na kříži ve tvaru písmene X.
Svatý Ondřej byl v lidové tradici považován za patrona nevěst, rybářů (jako rybář se stal se svým bratrem sv. Petrem patronem rybářů), dále patronem Ukrajiny, Rumunska a Skotska.
Umělci je sv. Ondřej zobrazován jako starý muž s dlouhými bílými vlasy a vousy, s knihou evangelií v pravici, který se opírá o kříž ve tvaru X, na němž byl podle legendy umučen.
Proč děvčata chodila klepat na kurník
Toho dne prováděla děvčata různé praktiky, jimiž hádala svého ženicha. V předvečer svátku zkoušela, která se dříve vdá tak, že každá vzala kousek chleba, položila jej na lopatu a čí kousek vzal pes jako první, tu čekala svatba nejdříve.
O půlnoci před svatým Ondřejem děvčata vstávala a chodila klepat na kurník, říkajíc přitom:
„Kohutku, kouhoutku, zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej.
Slepičky, vy nechte kokotání, nekazte mi, nekazte vdávání."
Ozval-li se kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá. Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že děvče zůstane svobodné.
Také bývalo zvykem v ten den zasadit do květináče větvičku a zalévat ji vodou nabíranou do úst. Pokud se větvička zazelenala do Božího hodu (25. 12.) a vykvetla, bylo to pro dívku znamení, že se brzy vdá.
Zamilované dívky si také psaly jména mládenců na papírky a na noc si je vložily pod polštář. Ráno pak, jakmile se vzbudily, vytáhly jeden z papírků a čí jméno tam bylo napsáno, ten byl dívce souzen.
Pranostiky našich babiček napoví
Má-li svatý Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hojnost ovoce.
Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.
Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.
Sníh svatého Ondřeje žitu velmi prospěje.
Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše (6. 12.) už je zima celá naše.
Hrozí-li Kateřina (25. 11.) sněhem, přinese jej Ondřej.
(Zdroj: Knižní archiv české tradice, Medardova kápě – Jan Munzar)
