Svátek sv. Matěje byl dříve obecně považován za konec zimy. Jaké byly lidové tradice a zvyky?

Toho dne se věštil zdar úrody, ale i úspěch očekávaného sňatku. Svatý Matěj je patronem úrody, ale i tesařů, řezníků a řemeslníků, kteří zacházejí se sekyrou. Dokonce je vzýván při manželské neplodnosti a jeho přímluva prý přináší štěstí při losování.

Svatý Matěj žil v 1. století a chodil se skupinou Ježíšových učedníků od počátku jeho působení. Do skupiny dvanácti apoštolů byl zařazen - "vylosován" - po Ježíšově smrti jako náhradník za zradivšího Jidáše, proto snad má vliv na štěstí při losování.

Je o něm dochováno velice málo zpráv. Byl jediným pohřbeným apoštolem ve střední Evropě, vysvětluje to jeho uctívání i obliba jména Matěj. Sv. Matěj má v ruce jako svůj "atribut" sekeru. Sekerou byl sťat, když se někomu nelíbilo jeho kázání.

Nejrozšířenějším zvykem na den sv. Matěje bylo obcházení zahrad před východem slunce provázené magickými úkony, které měly ovlivnit úrodu.

Na tento den brzy ráno obešel hospodář v zahradě každý strom a třásl jím, aby byla bohatá úroda a aby se stromy probudily ze zimního spánku. Lidé také klepali do kmenů dřevem a prosili sv. Matěje, aby ochránil stromy před mrazy a zajistil tak dostatek ovoce.

Zatímco sedláci chystali pluhy na pole k orbě, v Praze se v tento den nebo v neděli následující po jeho svátku konala první jarní pouť roku – ta největší, Matějská. Je první nejenom v Čechách, ale snad v celé Evropě.

Pouť je samozřejmě spjatá s putováním a v Praze se putovalo ke kostelu sv. Matěje do Dejvic, a to již od roku 1595. Původní kostel nechal postavit roku 971 kníže Boleslav II. Z vděčnosti, že na tomto místě vyvázl se zdravou kůží při napadení medvědem. Jedna verze praví, že knížeti pomohl sám svatý Matěj, jiná, že medvěd byl ochočený a patřil tamnímu chalupníkovi, který se jmenoval Matěj...

Poprvé je o pouti ke sv. Matěji zmínka z roku 1595, ale jistě se konala už dávno předtím. Vedla tam poutní cesta lemovaná dvanácti kapličkami, která začínala poblíž dnešní stanice metra Hradčanská. Postupně, jak docházelo k posunu od náboženského k zábavnímu významu a s rozrůstáním popularity poutě, se nejdůležitějším místem stal volný prostor u Vítězného náměstí, jakési shromaždiště, odkud se vycházelo "na trasu". Tam se také sjížděli prodavači, překupníci, muzikanti, artisté, kočovníci…

V první polovině 20. století a zvláště v meziválečném období, kdy pouť zažívala svou největší slávu, se nedělní účast odhadovala až na čtvrt milionu lidí! Od roku 1963 se Matějská pouť poprvé konala v areálu Výstaviště v Holešovicích.

Sv. Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.

Na sv. Matěje pije skřivan z koleje.

Prší-li na sv. Matěje, bude se brzy sít.

Svatý Matěj přivádí pozimek.

Na sv. Matěje, lidské srdce ohřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.

Sv. Matěj ledy seká, nebo jen tak před zimou smeká.

(Zdroj: Wikipedie, knižní archiv České tradice, internet)