Článek
Akci inicioval brigádní generál Jaroslav Kankia, který byl po několik let vedoucím této akrobatické skupiny. Piloti se na letišti sešli po patnácti letech od chvíle, kdy leteckou akrobacii definitivně pověsili na hřebík. Mimo vzpomínek na dobu pilotních úspěchu je čekala prohlídka letounu Su-22, který byl v letech 1987 až 2002 ve výzbroji československého letectva a zároveň letounem, na kterém předváděli akrobacii.
Většina z přítomných opět usedla do letadla s tím, že do vzduchu by šli znovu. Generál Kankia zavzpomínal: „Když jsme šli k mašině, cítil jsem napětí, ale jakmile jsem seděl uvnitř a motory se rozburácely, vše zmizelo. Na strach nebyl čas. Naše začátky nebyly jednoduché, prakticky na vše jsme museli přijít sami.“
Další setkání bývalých pilotů z náměšťského letiště je plánováno na podzim tohoto roku v rámci Dne otevřených dveří.
Akrobatická skupina Duha
První nácviky slétanosti se uskutečnily na letounech Su-22 ve druhé polovině roku 1991. Přes všechny problémy se skupině ve složení mjr. Wachtl, mjr. Kovář, kpt. Šimko, kpt. Ferko podařilo nacvičit základní sestavu, se kterou se Duha představila v Náměšti nad Oslavou v roce 1992.
Práce byla v roce 1993 poznamenána rozdělením republiky, odchodem dvou pilotů a zákazem nácviků slétanosti. Výcvik byl povolen až počátkem roku 1994, kdy Duhu tvořili pplk. Kankia, mjr. Kovář, mjr. Vévoda, mjr. Ferko a sólový člen plk. Císař. Ten spolu s mjr. Ferkem koncem roku aktivní činnost ukončil a skupinu doplnili mjr. Kubina, mjr. Horák a mjr. Zeithaml.
Po vystoupení Duhy na leteckém dnu CIAF 1995 přichází pozvání do zahraničí. Až do ukončení své činnosti v roce 1997 se DUHA představila na řadě leteckých dnů na domácí půdě, ale i v zahraničí, v plné sestavě, trojice, či sólo výstup.
Stíhací bombardér SU 22
První Su-22 byly do republiky dodány v roce 1984, kdy byly zařazeny do sestavy 3. letky 47. průzkumného leteckého pluku v Pardubicích. Největší část kariéry strávily Su-22 na letecké základně v Náměšti nad Oslavou, kam bylo prvních čtrnáct strojů dodáno v roce 1987.
Letoun se vyznačoval především vysokou spolehlivostí a oblibou u příslušníků letectva, kteří na sučko vzpomínají dodnes. Mimo jiné proto, že Su-22 s využitím palubního počítače a kanonového kontejneru mohl střílet nejen před sebe, ale i dozadu.
Podle dostupných materiálů má primát v počtu odlétaných hodin na Su-22M4 plukovník v. v. František Císař. „Vzhledem ke své mohutnosti a hlučnosti nebyla dvaadvacítka předurčena k akrobacii, patřila ale k divácky nejatraktivnějším. Vzbuzovala obdiv na statice i při letové ukázce,“ vzpomíná.
Ukázka probíhala na výškách od sta metrů do zhruba dvou kilometrů, na rychlostech od 350 po 750 km/hod. Předváděčky s Su-22 staví Císař ve své letecké kariéře na čelní místo. „Být po revoluci v osmdesátém devátém s dvaadvacítkou nad Kanálem a letět na největší evropskou leteckou show International Air Tattoo do Fairfordu, to je pro mě zážitek na celý život.“
