Článek
Jak to začalo?
V říjnu loňského roku se v Památníku Karla Čapka rozhodli připomenout Alžbětu Venhodovu - hospodyni a kuchařku Karla Čapka. Na její vyhlášený tažený štrúdl s oblibou k Čapkům zavítal dokonce prezident T. G. Masaryk.
Na její počest Památník vyhlásil soutěž o nejlepší moučník, které se zúčastnilo šestnáct soutěžících. Jako dárek obdrželi všichni přítomní recept na tažený závin Alžběty Venhodové s nadějí, že si alespoň někdo zkusí moučník doma upéct. A recept je to těžký, sama Alžběta varovala, že je jen pro zkušené...
Jak to pokračovalo?
Shodou okolností na soutěž zavítala i učitelka ze Střední školy, základní školy a mateřské školy pro sluchově postižené v Praze Eva Pakandlová. S receptem v ruce se rozhodla pro odvážný krok - navrhla svým svěřenkyním, že zkusí zařadit recept do výuky a oživit tak jeho tradici. A její návrh se setkal s nadšenou reakcí. Brzy se studentky pustily do strouhání jablek, přípravy těsta a pečení úžasných závinů Alžběty Venhodové.
Jak to dopadlo?
Svým nápadem tak Eva Pakandlová se svými studentkami nejen oživala jeden možná zapomenutý, možná zanedbávaný prvorepublikový recept. Dokázala navíc do výuky vnést kus historie a umožnila svým svěřenkyním na malý okamžik nakouknout k Čapkovi do kuchyně, prožít atmosféru první republiky a pomyslně si vychutnat ten kouzelný okamžik, kdy Alžběta Venhodová nesla ještě teplý, pocukrovaný a voňavý závin spolu s konvicí černé kávy ke stolku, u kterého rozmlouval Čapek s Masarykem.
Snad je to poučení i pro nás ostatní - nezapomínat, že i Karel Čapek měl kolem sebe mnoho lidí, kteří přispívali k dotvoření té milé čapkovské atmosféry, kterou si s ním spojujeme dodnes. Paní učitelce i dívkám tak rozhodně patří, jak se dnes říká, palec nahoru.